zazp

Added a bandaid to her butt and nostalgia’d all over the place.. one sec that’s not nostalgia. Oh how embarassing~! Just continue looking at little miss testicle-tails here until I clean this up!

a po ránu přichází zima

už kvetly tulipány
v tramvajích
přestali topit

já pořád promrzlý
na kost každou
noc noc co noc

kde jsi / kde budeš
až místo listí
začnou padat stromy

zazpíváš mi lullaby
jak krásně zní
cyankáli tvého hlasu


19/11/2009

Vítání občánků

Možná Vás to překvapí, ale nejsme s partnerkou věřící. Takže jediný obřad k narození potomka je pro nás vítání občánků. Naše obec je naštěstí pořádá, také má celkem dobrý informační systém, takže jsme hned věděly, komu máme napsat, že se nám narodil náš poklad. A došla nám pozvánka.

Bublinka měla ten den poprvé šaty. Fialové, s bílými punčoškami a s fialovou kytkou ve vlasech… no, v jejím případě spíše na hlavičce. Prostě byla krásná.

Jedni prarodiče v ten den pracovali, druhá babička měla dvě hodiny před vítáním ještě zápis do školy s jiným vnoučkem, švagr možná cestou lehce překročil rychlost, ale hlavní věc – stihla oboje.

Obřad byl moc hezký, pan starosta měl hezkou řeč, navíc se mu pár dní před tím narodila vnučka, takže to měl z první ruky. Děti ze zdejší mateřské školky přišly zazpívat pár písniček o miminku, zejména ta o cucání ručiček byla pro naši Bublinku v první řadě velmi aktuální:

Miminko v kočárku plakalo, plakalo,
ztracený dudlíček hledalo, hledalo.
Teď místo dudlíčku ručičky, ručičky,
dává si do pusy maličký, maličký.
Necumlej ručičky, ne, ne, ne, ne,
my ti ten dudlíček hned najdeme!

Nebo Holčičku jahodovou

No, takhle. Obřad byl pro čtyři miminka, že naše láska byla nejkrásnější, nemá smysl dodávat. V přední řadě byla dvě místa pro rodiče každého občánka, za námi sedělo příbuzenstvo… Ano, neváhala jsem ani chvilku a sedla si se svou ženou dopředu. Ale pak to přišlo. Rodiče měli přijít, miminko položit do kolébky, podepsat se do knihy, dostat gratulace a dary… A my začaly panikařit – mám vstát a jít tam jako rodič? Oficiálně rodič nejsem, nemůžu se tedy nikam podepisovat a vůbec ty lidi tam neznám, co když bude někdo negativně reagovat a zkazí nám tak sváteční den?
Takže jsem zůstala sedět a promenádovat se šla pouze má partnerka. Babička z řady za námi se mě ještě snažila přemluvit, ať přece jen jdu, což je vlastně hezké, že si vůbec neuvědomuje, že ač je Bublinka naše, že oficiálně to tak snadné není.
Už se nikdy nedovíme, co by se stalo, kdybych vstala. Možná jsem mohla věci předvídat a domluvit se s organizátory předem. Ale to už je teď jedno.

A cože naše Bublinka dostala za dárky? Mimo jiné také želvičky do vody ;) Ale hlavně svoji první kartičku do knihovny „Vítáme Tě, čtenáříčku“, to nás – vášnivé čtenáře – potěšilo nejvíce!