rukopis

Příspěvek do Blaarghu číslo 15 - O rukopisu

Mé písmo je tak nekonzistentní, že každý zásadní pokus o změnu stylu skončí žalostnou směsicí patvarů. Na tuto myšlenku mě přivedl sešit jedné vysokoškolačky, ze kterého se v šalině učila. Ona vlastně většinu času poklimbávala, přičemž jí komicky padala hlava. Písmo měla zajímavé, obzvlášť nadpisy. Většina písmen se udála ve svrchní čtvrtině řádku, odkud se spouštěly tenké nožky. Takoví písmenkoví pavouci to byli. Vizuálně bylo hezké, ale k učení na prd.
Mé vlastní písmo není, na to, jak je o levácích známo, že škrábou až hanba, tak špatné. Tedy, přečíst se dá bez větších obtíží. To, jak je na tom esteticky, je věc druhá a tady si už tak jistý nejsem. Přesto svou funkci plní dostatečně a to by nám mělo jít především, pravda.

NOSOROG

Zovu me iz Beograda. Šalji rukopis. I šaljem. Hoće li to išta značiti? Oko mene se budi život, zrak blješti, žut je. Moguće je da kroz njega raspršeno struji kurkuma.

Pitaju me, „Vraćaš li se?“

Ne vraćam se. Ostajem na ovom mjestu koje izmiče vremenu. Pišem. Šaljem u Beograd. Netko će čitati, netko će tumačiti, netko će odgovoriti na sve. Ja sam ovdje. Ja se ne vraćam. Osamljen se krećem kao nosorog.

Haljina se vuče po prašnom putu, ne marim. Sjećam se zidova i hodnika, studenata koji se poput brojeva redaju u beskonačnost. Sve to postaje izmaglica, određena nemarnost, opušteni zaborav.  Ja sam Bhikkhu Nana-Jiivako, ja sam duh koji nestaje u planini i topi se u zraku punom kurkume.

Keep reading

Míry

Tak jako britští kouzelníci a čarodějky nepoužívají elektřinu či počítače, nikdy se neobrátili na metrický systém. Nejsou řízeni rozhodnutím mudlovské vlády, takže když přišel v roce 1965 proces metrikace (přepnutí na metrický systém), čarodějky a kouzelníci tuto změnu zkrátka ignorovali. 

Keep reading