patronesses

In Regency-land, a voucher to Almack’s meant that you were all the thing in high society. Heroines and their fortune-hunting mamas were thrilled, heroes groaned at the thought of the Marriage Mart and weak lemonade. Only those who had been previously approved by the fair arbiters of high society were issued the precious vouchers.

This one comes from the Huntington Library’s exhibition on the Regency and was issued to Anna Elizabeth Grenville, Marchioness of Buckingham.

2

Isis is the Egyptian goddess of health, wisdom, and marriage, but is also considered to be the patroness of nature and magic.

She is the first daughter of Geb, god of the Earth, and Nut, goddess of the sky. She married Osiris, her brother, and conceived Horus, but Osiris was then murdered by Set, who dismembered him. Isis gathered all the pieces of Osiris and brought him back to life. It is said that the Nile river flooded every year because of Isis’ tears for Osiris.

Happy Feast Day St. Rose of Lima

Saint Rose of Lima
1586-1617
Feast day: August 23
Patroness of Latin America
Invoked against vanity


St. Rose was a very pretty and obedient girl born in Peru. She was determined to take a vow of virginity, which was opposed by her parents, who wished her to marry. When she was admired for her beauty, Rose cut off her hair and smeared pepper on her face to ruin her complexion so she would not be attractive. She lived and meditated in a garden, raising vegetables and making embroidered items to sell to support her family and help the poor. She was a Dominican tertiary, mystic and visionary. She received the invisible stigmata and suffered from assorted physical and mental ailments. She died in 1617 at the age of 31, and was the first saint of the Americas.

{website}

und1ne-prince  asked:

Hi friend! I thought of another thing you could potentially add to the list. How did the Nordic folk go about naming their children? Was their any special process? Did they ever name their children after the gods, or after any ancestors that they honored? If so, was there any kind of expected "side effect" (e.g. taking on qualities of the person they're named after) to that?

This is a great topic actually because names and the practices surrounding them are a good window into the Old Norse worldview. Personal names and place names allow scholars to track the interactions between cultures and their lengths of interaction. However I’m not going to cover place names in this post not just because you didn’t ask for them but because the papers on them were especially focused on tracking migrations, invasions, and settlements. I’ll be focusing on personal names and bynames. Bynames include what we would consider nicknames, titles, surnames, and patro/matronymics. 

Keep reading

My reading of We had decided with Cocteau
  • My reading of We had decided with Cocteau
  • a poem by Christoper Shannon
Play

We had decided with Cocteau 

the difference between a cigarette holder
   and cigarette case,
the pleasure of a lorgnette over spectacles,
   of a fortnight over
two weeks, of a spiral over graduated stairs,
   of the frisson of crying
like pouty boys, and of the way to walk a lobster
   on a leash: drag it,
its exoskeleton rapping on the cobbles
   through the rabble
of Montparnasse, as if lugging luggage.
   We did what could not
gain us a week of rent or even a plate of fish,
   yet we managed to eat
sickening amounts, to hate on our patroness,
   the Princess de Polignac,
though, and I am sorry, she had bought us wine.
   Once, in the chamber
before an evening concert, I hid a sack of bees
   in the white baby grand,
and when ball-gowned Polignac raised the leaf
   they swarmed through the strings
to the chandelier and the Princess saw a living sun
   and felt a little less dreary
and a little less proud of being bored.

- Christopher Shannon

( I don’t know what accent I did. It wasn’t consistent, that’s for sure. Also, don’t know if I pronounced some words correctly. oh well! ; ))

Co můžu dělat?

Co můžu dělat? Nastoupili asi tak v mém věku. Kombinací cigaret a života zapáchali/chci říct voněli jako mí rodiče. Jako dětství. Myslím, jako když je ti 6 let a zaboříš se do táty nebo do mámy a cítíš kombinaci voňavky a cigaret. Hlavně cigaret. To u nás byla norma. 

Jedna mi připomněla tetu. Nepamatuji si ji. Tedy téměř. A nepamatuji si ji mladou. Tedy téměř. Nepamatuji si jejich byt. Pamatuji si ho jako gauč a snad, snad patro, nebo to byla palanda? Nepamatuji se. Pamatuji si ho jako gauč uprostřed temna, uprostřed černé barvy. Černá krabice s gaučem, na kterém všichni sedí. Sedíme. Nebo jsem byla jinde? Byla jsem dítě, seděla jsem snad s dospělými? Nepamatuji se.

Rodiče bývali mladí. Ne tak mladí jako já, když jsem se narodila, mámě bylo 35 a tátovi 31. Některým mým přátelům bylo tolik. Totiž chci říct, některým mým přátelům již tolik je. Nemají děti.

Nutím se ptát sama sebe, zda se ptali sami sebe, na ty stejné otázky, víš, na ty stejné otázky, na jaké se ptáme my. Jestli to zvládnou. A nebo ještě dřív, když jim bylo 24, jako mně, nebo ještě dřív, nebo později; jako by na tom záleželo. Jestli to zvládnou. Jestli to má cenu.

Jestli to nebude bolet. Jestli to bude bolet toho druhého, jestli ta bolest znamená lásku, jestli to pak už za něco stojí anebo naopak nestojí? 

Jestli když budou sami spolu, jestli pak už nikdy sami nebudou? Jestli když budou spolu, jestli je to už konec, nebo jestli už se nebudou nikdy chtít rozutéct, a je to správně? 

Jestli by měli cítit něco jiného a jestli něco cítí? Jestli dojedou domu. Jestli je jejich rodiče neztrapní. Jestli za 20 let; jestli za 40 let budou stále stejní? 

Chci se podívat na svou matku a na svého otce a vědět, že uvnitř jim je stále stejně jako mně; chci vědět, že jim je 24, že se nic nezměnilo; chci vědět, chci vidět a chci věřit, že nikdy nezestárnou; že nestárnou.

Poslední dny stěhování. Dostalo se to ze snů. Dostalo se to do snů.

Ve snu jsem žila na Pankráci. V uzavřeném bloku budov se hřbitovem uprostřed; na dvorku. Kňučeli tam psi, blikala světla. V druhém patře byl byt kolegyně mé matky. (Proč zrovna ona, neviděla jsem ji roky.) Už jsem přemýšlela, co budu psát na Bezrealitky, až ji budu pomáhat to zaplnit, až já někdy odejdu. Vedle vchodu byla koupelna: drobná sprcha, drobný záchod, umyvadlo. Naproti vchodu schody dolů. Celý byt byl vlastně o patro níž, jen vchod to nevěděl. Vedle schodů byl další záchod, kdyby se někomu chtělo močit dva metry nad zemí a bez podlahy pod sebou. Žádná okna a ani nevím, kde byla ložnice. Kuchyně, kávovar. 

Dřív jsem ve snu bydlela jinde. Byl to byt na konci chodby činžovního domu, takový přístavek ve dvorku pod pavlačí. Byl vzdušný, velký, chladný, jako staré činžáky bývají. Šedivý a s mnoha lidmi. Uprostřed Prahy.

Ani jedno se neblížilo bytu, ve kterém jsem bydlela rok a půl. Předražená garsonka. Byli jsme tam dva a já někdy šílela. Chyběla mi samota. Ale byl to Žižkov a já si kdysi vysnila, že budu bydlet na Žižkově. Jednou tam bydlela sestra, v garsonce. Tehdy jsem nechápala význam toho slova, ale teď myslím, že garsonka v češtině znamená “zkouška vztahu” ve smyslu zničení a smutku. Je to asi francouzsky. 

Trying a quick sketch of a new character:
Asa Caturra, the patroness of the rain, broken promisses and hardship.

She come and go, never directly helping anyone.
But the rains that she brings might wash away your sadness and heal your heart.
And her music might make you forget empty promises and broken dreams. Getting you the strength to keep going , after all hope is lost.

A bless for the ones with great will, a curse for ones that just want to give up.