originalitate

anonymous asked:

I like you, and your style! :) Care sunt planurile tale de viitor,daca imi e permis sa intreb ? Si care e sursa ta de inspiratie ? ( pentru orice )

Hei! Multumesc! >:D<

Hm..Visul meu este sa ajung sa fac desene animate si ilustratii de carte..prin urmare ceea ce este principal in planul meu de viitor este sa ajung la o universitate din strainatate unde pot studia aceste lucruri. 

Hm…ei bine, va suna ciudat, insa sursa mea de inspirate principala sunt eu. Narcisit, nu? Ma inspir din trairile pe care le am de zi cu zi, ma inspir din trecutul meu, din intamplarile prin care trec, ma inspir din oamenii care ma inconjoara.. asta simt ca imi da o nota de originalitate, pur si simplu incerc sa fiu subiectiva, incerc sa fac totul ca mine si imi asum riscul de a nu face pe plac tuturor. Majoritatea oamenilor vor sa fi altfel, sa te schimbe …si incercand sa impaci si capra si varza poti sa iti pierzi originalitatea si tot nu o sa poti sa ii impaci pe toti. 

Týdenní dovolená

8th Part

Warnings: original, will have mature content; Czech language; unbetaed
Pairing: Danny/Michal


Večer bylo zjevně zvykem sejít se v hlavní chajdě u televize, takže ani tenhleten neměl být výjimkou.
Když všichni finálně zasedli na gauč nebo na cokoli, co mělo čtyři nohy (pes by nezůstal ušetřen, kdyby nezakempil venku před dveřmi jako pravý hlídač – asi věděl proč), využití ovladače na televizi na sebe nenechalo dlouho čekat. Sepnutí varné konvice na čaj nebo kafe, mezitím, co všichni posedali, bylo samozřejmostí.
O pár přepnutých programů a kouřících hrnků na stolku později se zraky všech upřely k obrazovce. K mému neskonalému nadšení se rozhodlo pro Dobrodružství Poseidonu. Já jako příznivce spíš moderních vychytaných filmů s prvotřídním obrazem a prvotřídním hereckým obsazením  jsem bral kdysi dávno natočený snímek jako trauma. Co potom samotný námět, který originalitou veskrze sršel.
Ano, jsem ironický, v tuhle chvíli si to chci dovolit aspoň v duchu. Mrznou mi nohy z řeko-koupele (hledat v tom jakoukoli spojitost s Řeckem by byla veskrze rána vedle), a když musím čekat, aby se můj vroucí čaj trochu odehřál, není nic víc traumatizujícího než sledování od pohledu naprosto odrazujícího filmu. Nejsou tam ani hezký ženský, ani hezký chlapy – a pedofilové by si taky neužili, páč děcka tam nejsou vůbec. I fetišistům tam tonuly všechny ponožky, boty, zavazadla, podvazky, a bůh ví, na co ještě člověk může být úchylnej, pod vodou. Tak mi řekněte, kdo tohle může sledovat? Ne, odpověď jsem měl přímo kolem sebe. Moje rodina.
Z prvotního plánu hrdinsky zatnout zuby sešlo po prvních pár minutách. Nejspíš i ona doba byla už společensky přijatelná pro odchod, protože při ústupu ven se mě ani nikdo nesnažil zastavit. Nebo za to mohlo jejich zabrání do filmu. Každopádně představa, že by se mi povedlo nepozorovaně zmizet z malé a přelidněné místnosti by byla naivní.
Mě byl důvod propuštění ze spárů pekel ukradený. Když jsem se dostal na kamenné schodiště vedle Sofokla, radost mi nemohl překazit ani fakt, že sympatie mohutného hafiska nebyly ještě tak docela jisté. Naštěstí byl aktuálně v dobrém rozmaru, o ukousnutí hlavy nebo jiné části těla se dnes tedy nehrálo. Dokonce se se mnou ten vrtichvost podělil o místo u dveří, přesněji o nejvyšší schod, kterej byl posádce chatky nejblíž. Hlavou i zády jsem se opřel o zábradlí od verandy (nebo od schodů, nechme na čtenáři, co si vybere, protože zábradlím se chlubilo to i ono).
Tohle bylo lepší. Nicnedělání mi ale jakousi záhadou nevydrželo dlouho a pár minut po „odchodu z vily“ (ano, jedná se o narážku z reality show Vyvolení, milý pozorný čtenáři) už v ruce zase třímám tužku a na papíře opětovně dokazuji svou schopnost čárat. Za oběť mi padl nebohý psík, budiž jeho vzezření zem lehká.
Dobře, to přeháním. Zas taková katastrofa z toho nevznikla, dokonce to byly celkem povedené skicy „zívpóz“, „drbpóz“, „protáhpóz“, „sedpóz“ a „lehpóz“. Jo, přesně. Po několika desítkách promlčených minut mi z nudy hráblo. Davy šílí a tleskají. Děkuji.
Z tlumených neustávajících hlasů dabérů došlo i mě, milý čtenáři, že spása je daleká. A pročež má bunda na tom byla zrovnatak, zato klendra se ke mně tiskla jako pouliční běhna, nezbylo mi nic jiného, než jako šlechtěný krátkosrstý zalézt do své boudy. V překladu bych se popsal jako už zhýčkaný městský člověk, který si zabalil natolik špatně, že teď na sobě musel mít triko s krátkým rukávem. K mému reálnému ochlupení bych setak otevřeně nevyjadřoval, nemusíte se děsit.
A tak jsem po bohémském odhození svých um-desek na stůl v maringotce vyskočil na svou postel v patře a ležím tu až doteď.
Dobře, přiznám barvu. V tom vyskočení hrála jistou roli přistrčená židle, tudíž mý tělo nemuselo být zas až tak akční (a já si nemusel zase přiznávat, že jsem fakt malej) a ležet jako mrtvola jsem taky nevydržel. Nicméně výčet několika návštěv křoví za účelem vyprázdnit močák a lovení čehokoli k jídlu ze skříně, jen pro tento týden překřtěné na spíž, není nic, co by stálo za zmínku.
Mezitím se tedy stihlo úspěšně setmět. Z nudy jsem se dal na pozorování hmyzu, který zvenčí narážel do skla, protože jsem si jako správný provokatér rozsvítil světlo. To mi taky nevěříte, co? No jo, teď pravdu – lepší jak úkol (rozhodně než ten od Marka, vždyť znáte, jaký kousky si ten Mr. Sázka dokáže vymyslet). Jen jsem se nechtěl o něco při případném pohybu tady přerazit. Jo, je tu toho málo a jo, je to malej prostor (kolikrát tenhle fakt tady ještě zmíním, fakt netuším). Ale vy jste ještě nezažili, co dokážou kamna, dvě židle a jeden stůl na tři krát tři metrech čtverečních. Já sice ještě taky ne, ale vzhledem k počtu zúčastněných nohou nehodlám čekat, až mi jedna z nich dá snožku, i když je dřevěná a zní to, bůh ví jak šíleně. Teď jsem kopa srandy, co? Škoda že když otevřu pusu, vyjadřuju se jak idiot nebo suchar.
Od už několikátého přepočítávání prohlubní mezi prkny na obložení na stropě mě vytrhlo otvírání dveří. Osoba, vzhledem k pokročilé hodině večerní byla jasná. Tak. Teď zase někdo bude mít příležitost sledovat mé vyjadřovací schopnosti v akci…
„Můžeš být rád, žes vypadl hned na začátku. Když jsem odcházel, bylo to tam všechno spárovaný tak, že i papuče byly v sobě…“ Hned tahle první věta na uvítanou mě knockoutovala. Tohle jsem vědět nepotřeboval. Taky jste rádi, že už ležim? Já teda jo. Jediný páry, co se tak mohli na gauči nebo kde k sobě tisknout byl Michalův strýc a jeho žena a babi Květa a Pavel. A ty papuče jasně mou mysl poslaly spíš k představě staršího páru…něco člověk zrovna nemusí mít i v hlavě.
No, tenhle večer asi bude ještě veselo…

bvoltaire.fr
L’OTAN bientôt chez elle en France ? Merci, François Hollande
Cela signifie-t-il, à plus ou moins long terme, l’installation de bases militaires américaines en France, comme sous la IVe République ?

Cela signifie-t-il, à plus ou moins long terme, l’installation de bases militaires américaines en France, comme sous la IVe République ?

directement l'OTAN detruire la république pire que HITLER nonobstant ce de la destruction creatif, car apres le desastre la raison revient chez les citoyens les humains les mentalites saines. et la france retourne à ça originalite et la realite de brennus declenche la fin de l'empire romain version washington AIPAC.