miluju-tebe

Miluju tyhle rána zahalený do otupělýho oblaku zelenýho kouře v přítomnosti lehký kocoviny a Tebe. Kdybych mohla zastavit čas, udělala bych to právě v tuhle chvíli. 

Já: Vůbec jsem se sem stěhovat nechtěla, musim přiznat, že jsem to i dost vořvala.. No ale teď jsem za to vlastně strašně ráda.

On: Jo ? To je dobře. Přece jen.. kdyby si se sem nepřestěhovala, tak by jsme se nikdy nepotkali. To by byla docela škoda.

Jo, to by byla. Zajímalo by mě, jakým směrem by pokračoval můj život. Jaký by to bylo, chodit po světě a nevědět že existuješ. Potkali by jsme se někdy ? Třeba v metru, věnovali by jsme si  jen krátkej pohled a pokračovali by jsme každej svojí cestou. Jsem pevně přesvědčená o tom, že některý věci se prostě nedějou náhodou. Miluju tyhle rána ale ještě víc miluju Tebe…