maluju

Chvilka něčeho s ničím. VLASY.

Před zhruba měsícem jsem si oholila hlavu. Strojkem, bez nástavce. Předtím jsem měla vlasy kousek pod uši.

Nelituji toho, o vlasy mi nikdy nějak nešlo, vždyť dorostou. Ale od té doby začínám pozorovat víc změn na sobě ( po psychické stránce ) a i na svém okolí.

Co se mě týče, tak se rozhodně víc maluju… Každý den! Protože když se nenamaluju, tak vypadám jako bych měla rakovinu, nebo bych byla kluk. Dneska jsem si dokonce i nalepila umělý nehty, což jsem nikdy neměla ráda. Prostě dělám všechno pro to, abych vypadala jako holka. Na jednu stranu to zní hrozně, ale když se na to kouknu trochu jinak, tak jsem si tím vlastně hodně zlepšila vůli a volní jednání. Každý den se snažím vstát brzo, učím se nové věci, hlavně co se týče mě. Až teď začínám sama sebe poznávat a je to skvělý. Za poslední tak tři roky jsem se prostě necítila líp.

A okolí? Co se týče lidí, které jen tak namátkou potkám na ulici, víc si mě všímají. Koukají se po mně, otáčí se a tak. A kolik chlapů mi od tý doby řeklo že jsem krásná? Snad víc než kdy předtím a je to skvělej pocit.

Akorát sex je s tím horší. Teď mě přítel nemá za co tahat.

snažím se být pro něj dokonalá, kvuli němu jsem anorektička, kvůli němu každý ráno vstanu a maluju se, kvůli němu se děje všechno a pak přijde random holka co ho skoro ani nezná a prostě mi ho vezme ? Já vím není můj, ale já nemůžu vidět jak se kouká na jinou, jak ho nezajímám… Co mám sakra dělat 

1:05 a.m.

už padesát minut je mi dvacet. dvacet.
převaluju se v posteli a snažím se rozklíčovat smysl, hodnotu. dvě dekády. první překrásná, druhá méně. za pět let mi bude dvacet pět.
je to hodně/málo/blízko/daleko?
Jim prožil to, co já plus sedm let. Kurt prožil to, co já, plus sedm let. Janis a Amy a Jimi a Pamela…jen sedm let.
na backgroundu mýho srdce běží dokument o všech těch zatraceně děsivých věcech. v krku mi chcípl šváb a já tak tak dýchám. představuju si, jak s tou mrtvolou v krku dnes odejdu ze svýho pokoje. koberec zašpiněnej od barev, protože ráda maluju na zemi. zdi proděravělý od hřebíků a rýsováčků, pozůstatky mý snahy udělat z pokoje uměleckou galerii vlastních pseudoobrazů. bojím se je dát dolů, nechci, aby to působilo moc absolutním dojmem. moc pateticky. moc reálně. nechci, aby má máma vešla a rozbrečela se nad těma prázdnejma stěnama. aby brečela z jakýhokoli důvodu.
odjedu, nechám tu Trainspotting a Virgin suicides jen tak ležet. tu flašku od vína pod stolem. pět druhů antidepresiv v krabičce od zmrzliny. a svý deníky po šuplících. kdyby je někdo četl, dostal by jen mlhavej obraz mýho já, protože ani do deníku nedokážu vypsat bez cenzury všechny svý temnosti.
čtu si, co jsem napsala a zní to jak dopis sebevraha. well shit.
moje touha ‘rozbít se’ dosáhla v posledních dnech vrcholu. ve chvílích nicoty, kdy mi zvoní v uších a já se pohybuju devátým okruhem pekla nadpřirozenou rychlostí.
tichej rodinnej dům. zvoní telefon, hlas se ozývá z místa, kde zuří bouře. válka. beznaděj a temnota a deprese tam chodí na sváču. telefonní signál přenáší děsivou pachuť až k Vám domů. exkluzivně z bojiště. bojím se zeptat, jak na tom je. bojím se vidět ji plakat. protože se bojím, že se taky rozbrečím nebo protože se bojím, že neucítím nic…?
dysfunkce.
rodiny. a jater.
a vprostřed toho mý dvě dekády starý egocentrický já, který se s takovou dávkou reality nedokáže vyrovnat. jak spanilé. mám tendence se rozbít, mám tendence k agresivnímu ochutnávání života, protože mi přijde, že smrt visí nad mou hlavou jako Damoklův meč. mám tendence k iracionálním zbrklým rozhodnutím.
hook ups, protože to chceš a zároveň se ti chce blejt z pomyšlení na “relationship.” protože máš zvláštně zvrácenou mysl a zvláštně pochroumanou duši, otravujou tě polibky na krk, protože nic necejtíš. protože sebedestruktivní chování máš plný kapsy a tak se pouštíš do těch největších sraček. protože si chceš z hlavy vyšukat ten temnej mrak a ty slzy…
a éčko. tráva. drinky. z podobných důvodů.
protože máš dojem, že v lidským společenství nedokážeš fungovat. protože tvý konverzace s cizinci řídí tvý temný dvojče, svatá Nico. a tobě se to líbí a líbí se ti ty zakázaný tabuový věci.
amorálnost za denního světla.
je něco shnilého ve státě mý duše.
myslím, že aktuálně nikoho nemiluju. na podatelně mýho srdce je pusto a prázdno. 'Zavřeno,’ hlásí cedule na přepážce.
dvě dekády. první překrásná, druhá méně. dožiju se třetí?

8

eren’s flower shop ❀ part II

though this is the end of the original script, i’m obsessed with this AU and will probably draw more random moments in their life OuO or explain some parts more. but i shouldn’t promise anything, because i always have way too many ideas and a weird case of misunderstanding how time works ^^;
thanks for your patience and everything else you’ve given me!

< part one of this comic
all of flowershop au

4

don’t play with alien flowers they might have fashion sense