levn

mat-the-mutt is the first fur to request a full body robot commission from me and I must say….. All those year designing concept cars, watching Gundam, zoids and 9 years of mechanical engineering, drawing and breaking things by taking them apart has really started to pay off.

Mat-the-mutt was converted in to a steam driven Mech relying on hydraulic additions and a valve system which operates much like a circuit board (turing the pressure on and off in multiple areas turning the pressure on and off). There are exhaust boosters under his feet (I don’t believer he can contain the pressure to use them as a jumping booster but Pffft to reality right?) the tail acts as a radiator to adjust the temperature. Exhaust are sticking out of his back left shoulder which is an important feature for canine models seeing that most of them are based off of the VLK 0196 (coming soon) which is the foundation for all canine mech designs. THis robot better watch out for scrappers!!! Copper and brass prices are still growing D: 

Media = marker 3h,4h,10h, micron pen


Thanks for viewing commenting and showing interest

commissions for robots are opened if interested please Email at levnartscommandcenter[at] gmail.com 

My FA: http://www.furaffinity.net/user/levn/

Furry good Samaritan

I did this little comic as a warm up and a reminder that people do car for each other. I feel that we often overlook the simple unconditional love that is expressed in things such as opening the door for some else, or letting the guy in front of you borrow a dime for the vending machine. I think we don’t see how such gestures show the loving and considerate character of the individuals who perform such deeds. I’m not necessarily challenging or asking anyone to open the door but to just be considerate and caring to strangers.

(his antlers got stuck in a tree)

Hjemme hos mig

Må man gerne:
- spise af maden, inden den er færdig
- sms'e ved bordet
- sidde med benene oppe
- bøvse
- og til nød må man også gerne putte ketchup på maden (helt ærligt, jeg har lige stået og slidt i 45 minutter for at lave mad, og så ødelægger du den med ketchup?! Jeg bliver altid LIDT fornærmet, men hvis du gerne vil have tomatmos på min mad, så fint. FINT!)
- levne mad, hvis man ikke kan spise det hele, eller tage mere hvis man stadig har plads
- tale med mad i munden
- tage en cherrytomat, et stykke gulerod eller whatever fra fadene med fingrene, hvis man har lyst til det, også inden vi rigtigt er begyndt at spise

Til gengæld må man ikke:
- fucking begynde at spise maden for real, med kniv og gaffel og det hele, inden jeg også har fået mad på tallerken og har sagt værsgod! Urgh. Jeg hader det så meget, hvor er folks bordmaneer? Det er så uhøfligt!
- sige “så tog han hans bukser på”, eller “omkring det her emne”. Hverken ved bordet eller nogensinde. Det er fandeme irriterende at høre på. Stop det.

Sagde pigen der har skrevet alt det her, imens hun spiste kylling i karry. Med fødderne oppe.

ČSSD - Každý má právo na levný shit.

ODS – Shit zprivatizujeme.

KSČM – Za shit vděčíme Sovětskému svazu.

KDU-ČSL – Kdyby každý homosexuál dělal shit, naše záchody by byly v ohrožení.

Strana zelených – Ze shitu vyroste biomrkev.

TOP09 – Náš shit je starý, ale smrdí nově.

Věci veřejné – Věci jsou veřejné, ale náš shit je soukromý.

Strana svobodných občanů – Do našeho shitu nesmí Evropská unie strkat svůj nos!

Dělnická strana soc. spr. – Česká pole smí hnojit jen bílý shit!

Ivan Langer – Shit bude bručet.

Zdeněk Škromach – Můj slib je shit.

Vlastimil Tlustý – Shit je nutno rozvířit.

Miloš Zeman – Mého shitu je pro novinářskou žumpu škoda.

Jiří Čunek – Kdo se víc opálí, ten si zaslouží shit.

Vladimír Špidla - Shity tu jsou.

Pavel Bém – Zajistím pro Prahu shit za pouhých 900 milionů.

Milan Richter – A já seženu ještě větší shit za miliardu.

David Vodrážka – Raději shit, než chrchel.

Kateřina Jacques – Co je to shit? Ehm… nevím.

Tomáš Julínek – Shit pouze za poplatek.

Petr Hájek – Já nepocházím z opice, ale ze shitu.

Václav Klaus – To je bezprecedentní útok na náš shit!

Jiří Paroubek – Shit po mně nikdy nikdo nehodil.

Mirek Topolánek – Můj shit je jednička!

(zdroj)

This is a robot commission for the wonderful :shrimpmuffinicon: I’m proud to say that my second robot drawing appears to have turned out better than my first. Although I am leaving details such as call out lines and cutaways but unless if your a technical artist your not really gonna care. I truly had a blast with this drawing I feel that I finally fixed the perspective after battling with it for several hours. I am thrilled to have got this commission and I really hope to get more so that I will start designing full scale so as for people and add them to my portfolio. I used a bit of mixed media on this drawing, mainly marker and colored pencils. The QR code was shrimp muffins idea and as accurate as it is I did mess it up so it sadly doesn’t scan but next time it hopefully will.

If you or a friend are interested in one of these commissions please email me at levnartscommandcenter@gmail they may look pricy but they are only a wapping $40 until January 1st. If you are wanting more than just a bust or portrait do email I am hey negotiable. I have 9 slots left

FA: http://www.furaffinity.net/user/levn/

-time 4.25hrs
-markers. Micron pens,sharpie and colored pencils

~God Bless

Levn

/66/

“Hele,” řekl mi Severin a podtrhl to slovo zvukem agresivně rozepínaného zipu svých kalhot.
“V tomhle jsem na její straně.”

Směřoval tím k pivu větrajícím na mém oblíbeném tričku.
Ke Klaudii, která mi to pivo na to tričko chrstla poté, co se v klidu tázala, o co mi jde, a pak to zopakovala v neklidu tak značném, že si toho všimli všichni ostatní hosté podniku.

“Nemyslíš?” navázal volně Severin a podtrhl to slovo řízným pšoukem, úlevným povzdechnutím a zaduněním čela o kachličky na stěně.
To už tak při pisoárech veřejných toalet bývalo naším zvykem.

“Uvědomuješ si to vůbec?
Chodíš si světem a posíráš si život.
Támhle zahodíš další z mála šancí, co ti ještě zbyly, támhle od sebe odřízneš dalšího z toho mála lidí, kterejm na tobě ještě záleží,” rozdováděl se v řeči a dováděl by se snad ještě víc, kdyby nedostal škytavku.

“A.
A fakt.
Fakt po nikom nemůžeš chtít, aby to odsíral.
Aby to odsíral s tebou.”
Mluvit spolu upřímně při pisoárech veřejných toalet také bývalo naším zvykem.

“Likviduješ sebe, je to tvoje věc.
Likviduješ to, co je mezi váma dvěma.
Je to vaše věc.
Ale tímhle.
Tímhle likviduješ i kapelu!
A to je i naše.
Věc.
A můžu ti říct.
Říct jedno:
Začínáme.
Začínáme tě mít dost.
Končíme.”

Při pisoárech veřejných toalet jsme si totiž nemuseli hledět do očí, neb jsme si museli hledět svého.

“Nahráváme desku.
Pojedeme turné!
Tyvole!
Pochop.
Pochop to!
A ty přijdeš.
S tím, že jsi vyhodil manažera?
Viděls?
Viděls je dneska na koncertu?
Viděls?
Viděls je dneska?!
Mimochodem.
Cos to řekl?
Klaudii?
Co jsi s ní zas proved?
Co to na nás všechny?
Vlastně zkoušíš?!”

Byly to první pisoáry po mnoha pivech, a tak měl čas opakovat již řečené, jak už to ke cti podnapilých patří.

“Kdo si myslíš,” vydal ze sebe spíše pro sebe a podtrhl to zvukem agresivně zapínaného zipu kalhot.
“Že seš?”

“Ten, co tu vaši slavnou kapelu založil?” křičel jsem na něj k umyvadlu, přestože jemu to u pisoáru vždy trvávalo déle.
Ten, co vám na tu desku píše ty vaše hity?
Ten, co vám ještě před půlrokem byl dobrej?“

"Bor byl dobrej,” zjevil se Severin za mými zády s papírovými utěrkami mnutými v ruce.
“Bor udělal z těch písniček hity.
Ne ty, on.
On zařídil desku, ne.
Ne ty.
Vytáhl nás z hoven.
Ve kterejch jsme se.
Abysme si rozuměli.
Před tím půlrokem kou.
Koupali.
Kdyby nepřišel.
Kdyby nepřišel, skončili bysme.
To.
Protože ty jako manažer.
Jsi to posral.
A teď jsi to posral znovu.”

“Posloucháte mě někdo vůbec?!” zařval jsem, když zmizel zpět k umyvadlu.

Směroval jsem tím k hovoru, který jsem s nimi vedl celý večer.
O tom, jak si mě podali divní lidé s páchnoucí dodávkou a vyvoněnou mučitelkou.
O tom, že Bor kapelu zapletl do divných věcí.
Že mu nemůžeme věřit, že se ho musíme zbavit.
Že jim ho vynahradím.

Nevěřili mi ani slovo.
Snad proto, že se mi už trochu pletl jazyk, neb vzpomínky na drcené bradavky a trhané nehty někde ve vlhku, tmě a smradu je těžké líčit bez slz.
A v naší partě touhle dobou už tak dost slzela Klaudie.

A snad proto, že pravda je v podobných případech nejméně uvěřitelná.

“Slyší tě celá hospoda, mladej!” odvětil mi namísto Severina místní štamgast a ozvěna jeho vypitého hlasu rozezněla všechny ty pisoáry kolem.
“Sbalte se a vypadněte, na tyhle scény tady není nikdo zvědavej!”

Když jsem se vrátil ke stolu, zjistil jsem, že podobnou žádost musel směřovat i na Severina.
A že jí vyhověl.

Zanechal po sobě větrající pivo a seškrtaný lístek.
Měl jsem tím pádem ještě na pár panáků.

U výčepu jsem slíbil, že budu zticha, jako výpalné poručil rundu i štamgastům a odhodlal se, že Bora zastoupím se vším všudy.
Tu desku že doděláme a že bude větší, než si dovedou představit.
Dostal jsem dokonce pár nápadů, o čem budou další písně.

Na příslib toho všeho sobě samému jsem kopnul svého panáka, zatloukl sklenku do baru a zaslechl výbuch.
Za okny, v dáli.
Až jsem skoro nezaregistroval SMS od Veroniky.

“Zitra medovinu?”

Sraz byl na náměstí.