kurent

Kurenti by Buileshuibhne

There are two types of Slovene Kurent-Korant: the so-called »feathery« (from the town of Markovci) and the »horned« ones (from Haloze), with the difference being mainly in the look of the head covering. The Kurent-Korant wears a massive sheep skin garment, and around its waist hangs a chain with huge bells attached to it – all that resulting noise does a great job of chasing away winter, which is, ostensibly, the Kurent’s function. The Korent also wears heavy boots and special red or green leg warmers, while the head is covered by a towering furry hat festooned with ribbons, and a mask typically sporting a long, red tongue. A wooden club is normally carried in the left hand.

France Mihelič, Mrtvi kurent, 1955, barvni lesorez, 47 x 70 cm

Umetnostna galerija Maribor

O korantu

Pred vojno je bilo pustno poskakovanje kurenta večkrat prepovedano. Razlog so bili pretepi med posameznimi skupinami kurentov. Kurenti so se med seboj postavljali z metanjem ježevk v zrak in jih lovili. Največja sramota za kurenta je bila, če so mu na silo sneli kapo ali vzeli zvonce. Tega se je bal vsak, saj je to pomenilo sramoto tako zanj kot za domačijo in vas (zvonci so bili pomemben del družinske tradicije in so prehajali iz roda v rod). Zato so imeli za pasom tudi strelno orožje. Tako je prišlo tudi do krvavih kurentovih srečanj…

A kurent in action. When he sees a girl and gives her his hand and she accepts, he will pull her to him and do what he’s doing to her and she’s supposed to give him a hankerchief after that.

6

Kurent (německy Kurrentschrift, z latinského currere běžet) je německá obdoba novogotického kurzívního písma používaná od 16. století až téměř do poloviny 20. století (v Německu). Toto písmo bylo používáno i v českých zemích, kde v průběhu 18. století nakonec vytlačilo domácí českou novogotickou kurzívu. Okolo poloviny 19. století byl ovšem kurent v jazykově českých textech nahrazen písmem humanistickým. Kurent vznikl jako písmo, kterým lze rychle psát a zároveň je dobře čitelné (pro slavnostní příležitosti se používala kreslená podoba zvaná fraktura a pro listiny polokurzívní kanzlei).

V průběhu svého používání si kurent zachoval díky od počátku publikovaným příručkám poměrně pevnou podobu na rozdíl od jiných národních novogotických písem, která vznikala živelně. Poměrně typickou formu získaly minuskulní hlásky c, e, k, r a dlouhé s, u majuskul B a K. Dále docházelo k zdvojování dříků písmen. S časnou stabilizací podoby se pojí pro psaní nevhodné zachování ostrých hran, na rozdíl od oblých vlnek, které se objevily při živelném vývoji národních variant novogotického písma.

Švabach (něm. Schwabacher) je tiskové pozdně bastardní gotické lomené písmo s velkou zdobností, pocházející z 80. let 15. století, který byl záhy v polovině 16. století jako základní tiskové písmo v německé oblasti vytlačen vyšší a užší frakturou. Toto široké zaoblené písmo je z dnešního hlediska pro laiky pouze obtížně čitelné, ve své době však bylo užíváno kvůli jasné a čitelné formě, oproti dřívějším gotickým písmům ubylo např. velké množství zkratek a ligatur. V jistém smyslu je pro některé české či německé písemnosti přechodovým písmem mezi gotickou a novogotickou etapou. Písmo je pojmenováno podle města Schwabach u Norimberku.

Ve švabachu je tištěná Bible kralická z let 15791594 a tisky Jiřího Melantricha.

Na švabach v Německu od 16. století, tedy poměrně brzy, navázala novogotická pozdně bastardní fraktura, i pak se švabach používal a to jako vyznačovací písmo k fraktuře. V českých zemích pokračovala obliba švabachu mimo jiná novogotická písma v tiscích až do 18. století, v případě méně hodnotných děl až do konce 19. století. Naopak fraktura byla používaná jako písmo vyznačovací.[1]

V lidové češtině se pod slovem švabach může také přeneseně rozumět jakékoliv novogotické písmo, zejména se tak označoval kurent, vyučovaný v českém prostředí až do roku 1941.[2]

Fraktura (něm. Fraktur, z latinského fractura-zlom) je typ novogotického lomeného písma používaný především v Německu od 16. do počátku 20. století.

Fraktura se objevuje v 16. století v době vlády Maxmiliána I. Habsburského. Poměrně rychle nahradila starší švabach a stala se standardním písmem nejen pro němčinu, ale i pro jazyky na spřízněných územích. V němčině byla ovšem její pozice nejsilnější a když začala být mimo německé země v devatenáctém století vytlačována antikvou, stávalo se z ní opět čistě „německé písmo“, jak byla ostatně také nazývána.

Zákaz fraktury v roce 1941

Sazečské chyby (často nazývané tiskové chyby) v novinách nejsou ničím neobvyklým. Avšak takové jejich nakupení, jaké se vyskytlo v lednu 1941, mělo sotva kdy předtím obdobu. Na základě direktivy stranické (NSDAP) kanceláře ze 3. 1. bylo nutno se přes noc přeorientovat z dosud mnohem běžnějšího „německého písma“, fraktury, na (latinskou) antikvu, a to sazárnám působilo nesmírné problémy. Za zákazem fraktury se skrýval Hitlerův názor, že fraktura, kterou dokáže v cizině (a na okupovaných územích) jen málokdo rozluštit, ohrožuje celosvětový význam německého písemnictví. Litery, exponované coby „gotická“ (tedy germánská) písmena dosud „národovecky“, se začaly zčista jasna označovat za „židovské písmo švabach“. Direktiva sledovala týž cíl jako zavrhování a nakonec zákaz názvu Třetí říše pro Hitlerův stát.

Zdroj: wikipedie

youtube

Good morning everybody! I think I can finaly say that the rainy season is over. There’s gonna be only sun from now on. I hope. But here, for the last time this year, is Kurent, an antient Slovenian creature, who has the power to chase away winter. Just to be on the safe side :)