jcem

V hlavě

Právě jsem ten film dokoukala. A kdo by si nezamiloval Joy.

Bylo to boží a rozbrečelo mě to. Skvěle vyjádřeno, že Radost je prostě ta první a taky má vést dál. Zajímavé mi připadalo i to, jak se spřátelila se Smutkem. Že bez Smutku by možná tolik Radosti nebylo. Nebo možná bylo, ale neuvědomovali bychom si to. Skvělé bylo i to, že od otupělosti vede cesta přes Smutek kvůli přiznání si, co vlastně cítíte.

Jen se mi moc nelíbí ten koncept, že nás ovládají emoce. Tedy ne že by to v reálném životě ve spoustě případech nedělaly. Ale když už je to takhle pojato, mohli autoři dětem i těm větším ukázat, že my jsme ti, kdo si vybírá. Protože nechat se vláčet vztekem nebo strachem je pěkná pitomost. Jsou opravdu jen v naší hlavě, jsou uměle vytvořené, ale my s nimi máme pracovat, ne ony s námi. My jsme si je odkoukali, my se je můžeme naučit zklidnit. (Aneb každý svého štěstí strůjcem.)

Za mě tedy 4/5.

A stále mě to baví

Je pátek večer…. hoooodně teplo. Zbytek světa sedí někde u vychlazeného pivka a baví se. Já sedím u počítače v podkroví, kde je asi milion stupňů a pracuju. A stále mě to baví! MLM není žádná legrace. Je to dřina. Ale je to šichta, kde vidíte výsledky hned. Pokud neděláte nemáte. Nečekáte až Vám někdo něco dá. Výsledky jsou v přímé úměře k míře vykonané práce. A to mě na tom baví! Každý svého štěstí strůjcem :)