by-podl

So, if you’re following me, you know that I live with my friend deadcatwithaflamethrower and her mate and their podlings, and they’re all very awesome.

She rescued me from an abusive situation at great personal expense.  (Which I can’t actually pay BACK because I’m disabled and on SSI.)

The heat bill here is hugely expensive (and we don’t even keep it that high at all) and Flamethrower herself has a huge list of food allergies and foods she can’t eat - including just about anything local here to New England because whatever it is is in the air and everything.

Meanwhile, Younger Podling brought home head lice, which is going to make the bills higher because we are doing SO MUCH LAUNDRY.

It hurts to see my friends, who are SUCH amazingly GOOD people be so exhausted and worried so much of the time.

There’s a Re-Entry chapter coming up and you are going to get many feels from it.  (SO many feels, omg.)  But being less stressed out about money, having heat, and having food is actually much more conducive to writing.

So I’m asking you to help out with paying the heat bill because holy crap, it is cold in Maine.  (And I say this as somebody who is from Michigan.  It is cold. So cold.  COLD.)

You can send her money at paypal.me/flamethrower or you can donate directly to her gmail address, which is under deadcatwithaflamethrower

If you don’t have Paypal, she has an Amazon list here with some food she can eat and other useful things: https://www.amazon.com/registry/wishlist/3PV3Q4OQM2CF2/ref=cm_sw_r_cp_ep_ws_S63Yxb248VBA1

Podle mých profesorů z gymplu bych měla teď číst Bibli, Kafkovy Proměny, dívat se na historický seriál, objevit nový prvek, udělat ze sebe fyzika a matematika, napsat esej v angličtině, pomalu se připravovat na maturitu, dostatečně spát, cvičit, mít sama sebe ráda a mít čas na kamarády.

Tak to bych asi měla vstát z postele.

Managed to eek out a little something in between packing!

KIZZO VILLAGE

The village is a settlement of very small poodle miths. Each citizen is called a “podling” and the village is led by a Shaman. The village is incredibly wary of outsiders and do their best to hide their homes in dense underbrush. The bravest of them will sometimes steal small crops from dragon farms. They also have a small herd of beetles they use to get around the forest floor. 

Each podling receives a talisman that is blessed by Shaman. The talisman is simply twine with a single leaf hanging on, but the leaf will never wither and die. While the village doesn’t believe in magic, this “magic” is but a blessing from the forest gifted through their shaman (they’re a little on the naive side and think it can’t possibly be magic). 

The only “dragon” to befriend them is the Foxdancer. The Fox brings them fruits and acts as a taxi service when the mith need to relocate the village or scavenge supplies far from home.

Pictured above are a few of the mith’s that live in the village C: Fox is below~

ráda trávím svůj čas v koupelně.

ne, že bych byla jako touissant v novele koupelna, stěhovala si tam svojí knihovnu a prakticky z ní nevylézala, ale jsem tam ráda

je to vlastně moje hodně emotivní místo. chodívala jsem se tam schovávat, když na mě máma řvala a já už nezvládala svoje emoce. brečela jsem buď na záchodě nebo v horké vaně. v horké proto, že v ní zmizely opuchlé oči.

chodila jsem tam ale kdykoliv jsem se potřebovala vybrečet během dne. styděla jsem se za to. nechtěla jsem o tom mluvit. koupelna bylo místo, kde se nikdo neptal, co tam děláte. podle mě to věděli, protože chodit tam pětkrát do hodiny není normální. a ve dvanáct dopoledne si nikdy horkou vanu nedávám.

teď už do koupelny nechodím brečet, protože už nebrečím. už je to dlouho, co jsem brečela naposled. a většinou mě to chytne někde venku.

v koupelně si teď dávám dlouhé koupele s pěnou a prohlížím si svůj obličej, ze kterého pomalu, ale jistě mizí akné. líčím se tam na páteční večer a házím na sebe hnusné obličeje po ránu. čtu si na záchodě, zbytečně dlouho, a místo toho, abych vracela řasenky a pudry na původní místo, pokládám je na pračku a pak se vztekám, že nemůžu nic najít. ráda bych si dávala dlouhé sprchy plné zamyšlení nebo rychlé studené po ránu, ale sprchovým koutem už půl roku nedisponuju.

ale disponuji svojí vlastní koupelnou.

Ptáčci odlétli s tebou dědečku

ani kosáčka, ani sýkorky, krmítko zapomenuté někde kde jen ty víš, jako posledních pět let, a máma se marně snaží, celé dopoledne pobíhala po zahradě, s kocourem v zádech, je tak huňatý, líbil by se ti, párkrát bys mu přišlápl ocas a pak mu přinesl teplé mlíčko jako omluvu, sehnali jsme ho babičce aby nemusela celé dny poslouchat ticho prázdného domu a zahrady, takhle poslouchá jen zvuky televize a radia, nemůže číst víš, ale já ji uvadnout nenechám, řešíme simone de beauvoir uprchlíky a anarchismus, nenechám rozumíš, tak moc mi chybíš. Tak. Moc. Mi. Chybíš. Je mi osmnáct, nedožil ses toho, chtěla bych abys mě učil řídit, chtěla bych abys mě hladil po vlasech, chtěla bych každou sobotu slavnostně vytáhnout holicí strojek a stříhat tě a vydělat si padesátikorunu a poslouchat pokaždé jak jsi rád že budeš v kostele štramák a říkat babičce aby si na tebe dávala bacha, chtěla bych znovu mít pět let sedět ti v kostele na koleně cítit jak voníš modrou indulonou a zpívat podle zpěvníku pak odejít do nedělní školy vymalovávat obrázky z bible a čekat na zákusek a kafíčko, chtěla bych vidět jak jsi na mě hrdý za každou hloupost, chtěla bych ti dělat radost a vidět jak ti září oči, chtěla bych toho tolik co už nejde dědečku a je mi tak smutno, tak smutno a nevím co dělat, víš

 Myslím, že ten pocit zklamání cítíme všichni, i ten vztek a tak.. V tom máme jasno. I já jsem svým způsobem zklamaná. No svým způsobem DOST, (chce se mi zalézt pod peřinu a vypařit se do alternativního světa a zůstat tam! Kvůli tomuhle jsem skoro nespala?!) protože jsem čekala něco jiného, protože prostě nějaký zbožný přání, naděje.. Ale čistě k té epizodě. Já se předem omlouvám, ale musím říct, že se mi nezdá tak hrozná a dává mi smysl. Lidi se podivují nad chováním Sherlocka, ale podle mě jednal logicky. Také se mi zdá, že tenhle díl nebyl tak “obří”, protože tam nešlo o to zmást publikum, ale dát jim odpověď - kdo za to může! No a máme to tu na podnose i s motivem a Moriartym. Pak tu máme Sherlocka a jeho emoční stránku, vysvětlení Rudovouse, emoce kolem jejich sestry byly celkově dost silné i v té jejich hře.. Takže z pohledu obyčejného “casuals” diváka díl uspokojující a vysvětlující a myslím, že ta hanlivá slova, která se na Mofftis valí nejsou úplně adekvátní.
Jde tu vlastně jen o zklamání fandomu, ne? Protože všechna ta vodítka, teorie, to bylo opravdu zavádějící! A tak reálné až se nechce věřit tomu, že by to nic neznamenalo, že by to byla jen jejich hra s námi. Pak vyvstává otázka, jestli v něco doufat, protože naděje a další zklamání au au.. Nevím, co si teď počít s tím, že byla tak na dosah nějaká taková převrtaná změna jako Johnlock a jako by to bylo spláchnuté do záchoda. Nejsem nejlepší hledač pokladů, ale nenašla jsem žádné reakce Mofftis někde.. Proč? Nevím, co do té díry nacpat. Jestli prostě realitu, že tohle měli celou dobu v plánu, nebo je tohle celý nějaký plán.. Co si o tom myslíte?


Ahoj, 

to rozhodně. Zklamaní a vztek jsou slabá slova pro to, co teď cítíme. Protože i když dáme Johnlock stranou, tak ta epizoda byla prostě naprosto strašná?

Protože jestli nám měli ukázat, kdo za to může, tak… Kdo? Protože Euros se s Moriartym potkala až po Velké hře. Takže… Proč vlastně Moriarty začal s Sherlockem hrát? Co bylo jeho motivem? A proč se toho vzdal jen proto, aby pomohl Euros? Proč se spokojil s tím si prostě umřít? Vždyť ve chvíli, kdy přichází na Vánoční návštěvu za Euros, je právě po Velké hře (tedy Vánoce ve Skandálu v Belgravii). 

Takže Moriarty si z nějakého důvodu všiml malého Sherlocka, který vyřešil případ Carla Powerse, celou dobu ho sledoval, plánoval případy, a když nazrála správná chvíle, začal s Sherlockem hrát. Jakmile dokončil první fázi (setkání u bazénu), sešel se s Euros a během pěti minut absolutně hodil za záda všechny dosavadní plány, jaké měl, a vymyslel s ní, jak donutí Sherlocka si vzpomenout, že jeho pes nebyl psem. 

A to je jen začátek. 

Vysvětlení Rudovouse…. Zaprvé proč ve Znamení tří Sherlock říká, že ho taky chtějí utratit, stejně jako Rudovouse, když ho doslova nikdo neutratil, ale ztratil se? A všichni byli přesvědčení, že ho zabila Sherlockova sestra? Potom ta psí miska? Jako, to Sherlock chtěl psa tak moc, že nutil Victora jíst z psí misky?? 

A Sherlockova emoční stránka - okay. Sherlock byl traumatizován, proběhla nějaká emoční represe do nevědomí a transformace vzpomínek. Ale nikdo nevěděl, že Euros Victora shodila do studny? Takže proč měl sakra Sherlock v podvědomí tu vodu, když netušil, co se Victorovi stalo? Protože kdyby věděli, že se utopil v té studni, tak by tam hádám nenechali jeho kostičky ležet až doteď? A proč tam taky byl záběr na bazén, ve kterém se střetli s Moriartym, když se ta voda měla objevovat v jeho „vzpomínkách“?

Mimochodem John můžu-zlomit-každou-kost-v-tvém-tele-zatímco-je-budu-abecedně-vyjmenovávat Watson, profesionální doktor, který po dotazu na identifikování kostí lidského dítěte řekl, že jsou „malý“, je prostě největší výsměch? 

Pořád jsme teprv na začátku. Rodiče Holmesovi se smířili s tím, že jejich dcera zemřela v ústavu, kam jí odklidili, ale pak byli naštvaní na Mycrofta, že jim lhal, KDYŽ DOSLOVA SHERLOCKOVI VÍC JAK TŘICET LET LHALI?? Žádné fotky z dětství se všema potomkama? Ani jednou se nezmínili o tom, že měli i dceru??

Ale vraťme se na začátek - proč se Euros vůbec vydávala za ženu z autobusu a flirtovala s Johnem? Jak sakra dokázala být neviditelná pro Wigginse a paní Hudsonovou, když Sherlocka navštívila jako Faith? Taky proč na Johna vystřelila? A ano, vystřelila na něj, protože v té scéně je reálná pistole a slyšíme skutečný výstřel, ne jen nějakou uspávací šipku, ale kulku. Věřte mi, vím jak zní výstřel z pistole s kulkou a s něčím jiným. Takže, když Johna střelila, proč není zraněný? Jak to celé přežil?

Navíc - klaun. Klaun?? Vážně? A Mycroftova pistole ukrytá v meči, ukrytá v deštníku?? Vážně????

Pak ta scéna s granátem, kde vyskočili z druhého patra a nic se jim nestalo? Jak se dostali na tu loď v mlze?

Jak sakra Euros dokázala „programovat lidi“ jen tím, že na ně mluvila? To je nemožné. Zase - věřte mi. Trochu se v tomhle vyznám a i vymývání mozků nefunguje tak, jak si lidi myslí. Tenhle seriál má mít aspoň trochu reálný podklad. Velmi vysoký intelekt existuje ale „programování lidí“? Prosím vás…

Navíc pokud mohla programovat lidi, proč nenaprogramovala Sherlocka jako dítě, aby si s ní hrál? Nebo aby se přestal kamarádit v Victorem Trevorem? Nebo Mycrofta či strýčka Rudyho, aby ji vůbec nikam nezavřeli? Nebo Sherlocka, když ji poprvé přišel navštívit? Protože to by ho pak vůbec nemusela nutit dělat nic z toho, co musel dělat, stačilo by jí prostě říct, ať to udělá. Proč její super přesvědčovací schopnosti fungují jen, když se to hodí?

Mycroft zvrací při pohledu na mrtvolu a nechce někoho zastřelit, protože očividně je ochotný zabít jen malé holčičky a děsivé klauny? 

Proč tam byla celá ta scéna s Molly??? ??????? 

Ani se nebudu vyjadřovat k tomu, co udělali se třemi Garrideby, aspoň ne teď.

Sherlock se musí rozhodnout, koho zabije, místo toho namíří zbraň na sebe, začne odpočítávat a John tam jen tak stojí a… Nic?

Euros je přepraví do jejich vyhořelého domova, kde na zahradě postaví falešnou místnost a Johna připoutá okovy ve studni (budeme předpokládat, že všechny ty monitory atd tam už měla připravené). 

Sherlock se probudí, najde všechny ty fotky z jejich dětství (které měla asi někde schované???) a psí misku s nápisem Rudovous. Teď jsou dvě možnosti, buď Victor nejedl z psí misky a ona ji vyrobila sama, ale potom proč ji tam Sherlockovi nechat, když se ho snažila donutit vzpomenout, že Rudovous NEBYL pes? Nebo byla fakt Victorova a potom ??????? Proč měl Victor psí misku se svým pirátským jménem?

Sherlock se dostane ven a najde Euros, protože… Ummm. Protože rozluští informace z náhrobků, které tam nějakým způsobem pětiletá Euros zakódovala ještě před tím, než tam rodina Holmesů poprvé přijela, protože věděla, že o třicet něco let později bude přesně na tomhle místě ZASE držet Sherlockova nejlepšího kamaráda ve studni a tím Sherlocka donutí, aby ji našel. Skutečně se zdá, že tohle plánovala od okamžiku početí…

Pak přichází třešnička na dortu, kdy Johna, který má na nohou okovy, zachrání pomocí lana. Průlomové. Skutečně televizní historie. 

Sherlock s Mycroftem strčí svou psychopatickou sestru vražedkyni zpátky do vězení.. Sherlock jí očividně odpustí všechno, co mu provedla, a chodí si s ní fidlat na housličky. A on jí odpustil, protože jinak nedává smysl Benův citát „love conquers all“ a BBC propagace: „Sherlock někoho miluje. Jenže koho?“ Takže sourozenecká láska očividně přemůže smrt nevinných lidí a pokus zavraždit vlastního bratra plus vyhodit do povětří pár dalších lidí.

A pak přichází ten nejtrapnější moment, kdy s Johnem uklízí v Baker Street, kde to rozhodně nevypadá jako po výbuchu. Možná tak po vášnivém táboráku. Hlavně že jsme viděli, jak to tam celé olizují plameny. Jako takhle nehořlavý sluchátka chci taky. 

No a Marryina závěrečná video zpráva. Wow… Zaprvé pominu to, co tam vlastně říká, protože to je tak krutý… Ale k tomu se dostaneme jinde. Co mě spíš zajímá je, kolik těch posmrtných videí vlastně nahrála? A jak sakra naplánovala, kdy jaké dostanou? Měla nějakého komplice? Kdo to potom byl?

Taky nebyl celý princip toho, proč Sherlocka po Posledním slibu posílají na smrt to, že neexistuje vězení, které by někoho tak geniálního jako je Sherlock dokázalo zadržet?? A jako na Sherrinford Mycroft tak trochu zapomněl?

A jak se Lestradě objevil někde kdoví kde, když pracuje v Londýně? Jakože to byl náhodou poblíž???

Navíc proč tolik opakovali, že mají rozehranou dlouhou hru a celé to plánovali už od začátku? A jak nám už od začátku napovídají, co se chystají odhalit. Ale… O Rudovousovi se zmínili až v druhém díle třetí série? A o dalším sourozenci až ve třetím díle třetí série? Jako… I kdybychom poslouchali to, co nám celou dobu naznačovali před tím, než nám měli podtrhnout pod nohama ten koberec, tak jsme to nemohli předvídat na základě prvních dvou sérií? 

Abych to shrnula. Ano, jsme velmi zklamané a smutné a postupně se tím vším propracováváme, ale rozhodně si nemyslím, že stížnosti na nesmyslnost epizody jsou neoprávněné. Nehledě na jiné věci, které provedli zejména queer lidem. Takže tak. 

Na druhou stranu je tam pořád spousta věcí, které nám nesedí. Nejen to, že tahle epizoda nedává absolutně žádný smysl, ale prostě i reakce zúčastněných? Proč najednou otočili všechno o sto osmdesát stupňů? A všechno, co se dělo i o víkendu předtím. Ta dvakrát uniklá epizoda? Něco na tom pořádně smrdí. Už se rojí pár teorií, co se vlastně děje. Oplakaly jsme to dneska pořádně, ale nemůžeme se zbavit dojmu, že se něco kuje, protože tolik náhod? S Josie se o ně podělíme zítra, dneska už jdeme do hajan, na dnešek jsme spaly asi tři hodiny. Takže dobrou noc :)

- Štefka

Mluv podle příležitosti, často šeptej, ale neboj se zakřičet!
Žij pomalu a vychutnej si každou minutu a i když ztratíš víru v budoucnost a poztrácíš poslední kousky naděje, tak žij, protože žijeme příliš rychle a ve věku kdy umíráme jsme stále mladí.

4/1/17

přinesl mi bonboniéru (nebo co to sakra je). vždycky měla, alespoň podle mě, děsně úchylnou reklamu. Merci se jmenuje. proto mi jí přinesl. jako že díky. a taky balíček papírových kapesníčků. to zní zvláštně ale! pár měsíců zpátky jsme nad stejným balíčkem strávily asi půl hodiny a to pouhým kritizováním vzhledu a barev obalu. (ty si to pamatuješ!) a bylo nám pěkně. ještě. zase bude? vlastně pořád je. tak nevím, co to melu za sračky. jen je poslední dobou všechno okolo takový jako zbytečně těžký. 
Stud. ano! už dlouho jsem se nestyděla tak jako tenhle večer. vlastně už jsem se vůbec strašně dlouho nestyděla. je to zvláštní pocit. 
tak raději myslím na to, jak pracně lovil v paměti, až ulovil fakt, že teď okolo toho silvestra to byla zatím nejdelší doba, kdy jsme spolu byli bez přestávky. pak se děsně pěkně zasmál a řekl, že to bude nádherný. (to “to” bylo takové neurčité ale vzhledem k okolnostem myslím, že tím myslel náš společný život, ehm..) 
a naopak se snažím nemyslet na tu zvláštní otázku. stejně snad byla jen žertem. 
ten úplný začátek roku je.. no jak to říct.. jo! je šíleně šílenej. tak. 
zatím nebolí, to ne. ale je takovej napruženej. připravenej ke skoku. 
a tak má Stud kamaráda. 
jmenuje se Strach. 
ale já se ho zkusím nebát. on se pak bude zmenšovat a zmenšovat, až zmizí úplně. 

“Někdy bych se tady na všechno fakt nejradši vysral a zmizel někam pryč. Někam kde bych byl sám.”

polil mne onen pověstný studený pot a nevědomky jsem se otřásla. podíval se na mě. 

“Sám s tebou.”

tohle totiž nebylo prázdný. to vím. 
ještě by se mi dost často hodilo vědět, co je správný. 
na druhou stranu, i když to vím, tak to taky k ničemu není
už pět dní. 
tentokrát volím na hořko v krku hruškový džus. 
ještě musím vymyslet, co pak použít na to hořko v duši. 

⚓🚢⭐

Bez konců širé moře je,
jde vlna za vlnou.
Hrob jedné vlny druhé je
zelenou kolébkou.
Kdo první vlnu vytvořil,
ten stvořil také poslední.

Čas jako voda utíká,
čas jako moře je.
Po širém moři pluje loď do San Franciska z Bombaje.
Do San Franciska z Bombaje a potom ještě dál.
Svět místo ženy Mikuláš
kol pasu objímal.
Svět místo ženy objímal
a zpíval vesele,
protože v srdci lásku měl
a u srdce nůž z ocele.
U srdce nožík z ocele
a na kormidle pěst,
každou noc řídil paroloď
bezpečně podle hvězd.
První rok všechny hvězdy zřel,
jež na nebesích žhnou,
druhý rok viděl méně jich,
třetí rok jedinou.
Jediná hvězda na nebi
všech sílu třímá hvězd,
spí pod ní tiše bílý dům
a v domě žena jest.
Mikuláš k hvězdě pohlíží,
loď za ní pouští v let:
„Kdybys ty, hvězdo, pohasla,
zhas by mi celý svět!“

Lalala.. Něco něco. Oblíbené básně by měl umět člověk nazpaměť. Aspoň kousek. A ověřovat to nebudu. Chci ji mít v hlavě tak, jak je teď. Jak jsem ji řekla lidem, které mám ráda. Protože takovou ji mám ještě raději. I když je zdánlivě smutná. Ale s vášní. A o tom to celé vlastně je.

Celé měsíce hltám videa od Danicy Sills a nápady, technika a inspirace vyvrcholily asi dvaadvaceti skicami různých řeckých bohů. V jejich čele stojí můj oblíbenec Poseidon nebo také Neptun podle Řeků.
Je to nedokončená práce, při níž tuš nahrazuje inkoust a pero špejle. V budoucnosti se z ní možná stane i watercolor drawing (vodovkami kolorovaná kresba), ale nikdy se mi nepodařilo uskutečnit své plány správně. Na druhou stranu - bůh moře by si s vodou mohl docela rozumět.

Danica Sills - https://www.youtube.com/channel/UChbmw2hACnc5JqYp_ItUfgg

B: Napiš mi kdo jsi a popiš se mi co nejupřímněji.
Já: Ok.

Kdo jsem? Jsem vězeň ve vlastním těle, v hlavě. A nemyslím to tak, jak to má většina, pohlavím jsem si zcela jistá. Žiju, nebo spíše přežívám. V hlavě mám spousty plánů, nápadů, ale už je nedokážu zrealizovat, teda, některé ano, ty ale nezávisí na ničem dalším, nebo jsou to spíš věci spontánní.  Neřekla bych, že jsem líná, ani pohodlná, ale mám v sobě blok, který mi brání v tom, dělat potřebné věci, jako je třeba učení, či zdokonalování se ve věcech, které mě baví a které dělám ráda. Tuhle vlastnost má podle mě dost lidí, v dnešní době se to nazývá PROKRASTINACE. Jsem tak trochu zvláštní člověk, nesnáším lidi, ale nedokážu bez nich být, dokonce bych dokázala říct, že věc, která mě nejvíce děsí je právě samota, ale pokud bych si měla vybrat, jestli strávím zbytek života s někým, kdo umí jen lhát a přetvařovat se nebo být po zbytek svého života sama, vyberu si tu druhou možnost. Z mé největší obavy vyplývá také můj smysl života a tím je pro mě LÁSKA. Nedokážu si představit, že bych život prožila bez lásky. S tímto je spojena má další vlastnost a tou je, že se dokážu hodně rychle zamilovat, jakmile ke mně začne být někdo až moc milý, začínám se k němu nějakým způsobem vázat a to vážně není dobrá vlastnost. Taky jsem hodně žárlivá a nemusí se to nutně týkat žárlivosti ve vztahu, žárlím i na kamarády či kamarádky, hodně věcí si beru osobně, i když tak nejsou třeba myšlené, často ve věcech hledám hlubší význam. Jsem citlivá, možná až příliš, všímám si maličkostí, které spoustu lidí přehlíží. Ač zastávám názor, že by všichni měli být upřímní a neměli by se přetvařovat, v jistých situacích to jinak nejde. Nepříjemné věci dusím v sobě. Při smutných příležitostech v reálném životě nedokážu brečet u filmu je to ovšem naopak. Jsem starostlivá. A mám ve zvyku dělat první poslední pro lidi, kteří si to nezaslouží a ti toho pak jednoduše zneužívají. Co se týče mého vzhledu, nemůžu říct, že bych byla spokojená, mé sebevědomí mi to nedovolí. Říká se, že nejprve musí být člověk spokojený sám se sebou, aby s ním mohl být spokojený někdo druhý. Myslím, že tohle „pravidlo“ není až tak úplně přesné. Protože vím, že ať už se mnou jednou skončí kdokoliv, bude mít to co nikdo jiný na světě. Nevím, jestli se dá úplně přesně popsat ten pocit, ale asi bych řekla, že bych tomu druhému dala celou svoji duši, jen aby měl vše, po čem touží.

Jednou mi někdo řekl, že jsem jako skleníková kytička. Když vyjdu ven, nedopadne to dobře. (tento fakt jsem si přidala pro vysvětlení sama) A proto pod skleněnými tabulkami čekám na svého zahradníka.

Když se tak zamyslím, mohla bych se popsat vlastně ještě jednodušeji, jsem jako malý princ a jeho růže.

Thanks to AIM’s aethernet radio system, I’m able to broadcast some of the Beast Tribe folk music I’ve been collecting! This is an arrangement of a song the Sylphs sing to their Podlings as they grow. I hope you enjoy it, and look forward to discovering more fascinating songs from the tribes!

((OOC - This is the first song in a series called “Songs of the Tribes”. It’s my attempt to create original music within the style of a pre-existing game. In this case Final Fantasy 14, and more specifically to this song the Sylph/Ramuh Beast Tribe. You could probably also call it Musical Fanart. ))


“Deep in the shroud

Safe from the storm

Little ones sleep

In Lord Ramuh’s arms

Swift may they grow

And safe may they stay

As These Ones watch over

Until they awake

Little ones, These ones eagerly await

Looking after, making laughter, having fun

Wishes these ones softly sing

Of shade and rain to bring those blossoming

Into the sun ”

Made with SoundCloud