barvie

anonymous asked:

Jaký to je bejt na LSD?

asi dost super když se jim cpou už celý generace, ne?
ne a teď vážně. celkem dlouho jsem dumala nad tím, jak ti to popsat. a došla jsem k tomu závěru, že jestli to fakt chceš vědět, budeš si to muset vyzkoušet. protože to nepochopíš když se ti to popsat pokusím. protože každej trip je jinej a na každýho trošku jinak působí. možná si ho vezmeš a bude ti podobně jako když si dáš pár skleniček vína a jointa k tomu, jen se ti k tomu jako bonus bude všechno vlnit a neubalíš si ani cigaretu protože ruce budeš mít jak z gumy. a možná si ho vezmeš a upadneš na dvanáct hodin do takovýho něcojakokomatu zatímco hlava ti pojede na plný obrátky. budeš jinak vnímat barvy, zvuky, lidi, budeš jinak vnímat všechno. LSD ti může ukázat takový věci o jakejch se ti ani nesnilo ale s růžovejma slonama a drakama číhajícíma u ledničky nepočítej. jednou jsem ležela v posteli a chtěla si podat krabičku cigaret a popelník, kterej ležel vedle na zemi. nakonec jsem jen deset minut fascinovaně zírala na svojí ruku a přemejšlela o tom, jak jí mám vlastně použít. nebo jsem opakovaně slyšela lidi něco říkat, i když mlčeli. ale když jsem se jich na to potom zeptala, říkali, že přesně to co jsem slyšela se jim honilo hlavou. a nebo jsem jednou zavřela oči a v tu ránu se vznášela ve vesmíru, kterej byl plnej plameňáků - doteď se pokouším přijít na to, proč tam byli. takovýhle kousky LSD umí a ještě spoustu dalších. LSD je skvělý, LSD je kámoš ale i na kámoše by si člověk měl dávat sakra pozor. po LSD už nikdy nebudeš přemejšlet stejně jako před ním. razím takovou teorii, že by mělo bejt povinný. víš, něco jako když v patnácti dostaneš občanku. prostě bys přišel někam na úřad a tam by ti šoupli trip pod jazyk. na světě by bylo líp, když by to takhle fungovalo.
jestli chceš vědět, jaký je to bejt na LSD, nikoho se na to neptej a prostě to zkus. nezabije tě to. s velkou pravděpodobností tě to posílí a možná se zblázníš, ale jak píše Bukowski, zbláznit se můžeš i z pěstování salátu, montování součástek někde ve fabrice, zbláznit se můžeš z čehokoliv.

Co můžu dělat?

Co můžu dělat? Nastoupili asi tak v mém věku. Kombinací cigaret a života zapáchali/chci říct voněli jako mí rodiče. Jako dětství. Myslím, jako když je ti 6 let a zaboříš se do táty nebo do mámy a cítíš kombinaci voňavky a cigaret. Hlavně cigaret. To u nás byla norma. 

Jedna mi připomněla tetu. Nepamatuji si ji. Tedy téměř. A nepamatuji si ji mladou. Tedy téměř. Nepamatuji si jejich byt. Pamatuji si ho jako gauč a snad, snad patro, nebo to byla palanda? Nepamatuji se. Pamatuji si ho jako gauč uprostřed temna, uprostřed černé barvy. Černá krabice s gaučem, na kterém všichni sedí. Sedíme. Nebo jsem byla jinde? Byla jsem dítě, seděla jsem snad s dospělými? Nepamatuji se.

Rodiče bývali mladí. Ne tak mladí jako já, když jsem se narodila, mámě bylo 35 a tátovi 31. Některým mým přátelům bylo tolik. Totiž chci říct, některým mým přátelům již tolik je. Nemají děti.

Nutím se ptát sama sebe, zda se ptali sami sebe, na ty stejné otázky, víš, na ty stejné otázky, na jaké se ptáme my. Jestli to zvládnou. A nebo ještě dřív, když jim bylo 24, jako mně, nebo ještě dřív, nebo později; jako by na tom záleželo. Jestli to zvládnou. Jestli to má cenu.

Jestli to nebude bolet. Jestli to bude bolet toho druhého, jestli ta bolest znamená lásku, jestli to pak už za něco stojí anebo naopak nestojí? 

Jestli když budou sami spolu, jestli pak už nikdy sami nebudou? Jestli když budou spolu, jestli je to už konec, nebo jestli už se nebudou nikdy chtít rozutéct, a je to správně? 

Jestli by měli cítit něco jiného a jestli něco cítí? Jestli dojedou domu. Jestli je jejich rodiče neztrapní. Jestli za 20 let; jestli za 40 let budou stále stejní? 

Chci se podívat na svou matku a na svého otce a vědět, že uvnitř jim je stále stejně jako mně; chci vědět, že jim je 24, že se nic nezměnilo; chci vědět, chci vidět a chci věřit, že nikdy nezestárnou; že nestárnou.

3

“A to je jako běh, kde na tebe hází barvy? K čemu je to dobré? To na tebe můžu taky házet barvy a ani za to nemusíš platit.”
“To jo. Jenomže to jsou ty zážitky! A i když nadáváš, že už nemůžeš a že nechceš, aby ti házeli ty barvy do obličeje, tak si to stejně pořád užíváš. A to jsi ještě nebyl v duhovém zatmění!”
Nejvtipnější na tom ale stejně je, že zítra dělám zkoušky v autoškole a stejně mám ještě pořád barevné vlasy a nejde to smýt. Bomba! :D Ještě vtipnější na tom je fakt, že je mi to úplně jedno..