adsurd

CRAP FROM DEPTFORD MARKET: HANG TOUGH

Now, no one goes to Deptford market for a quality piece of antique furniture or a lovely new pot plant (although both are widely available if you know where to look).  We go for amazing jazz like this (pictured - yes, it is a coat hanger embraced by a coat) and to moan about Etonians running the country with our favourite stallholders. Viva la Deptfordonia.

52 dnů adsurdity

Absurdita: protismyslnost, nesmyslnost, rozpornost lidské existence, hluchota, v podstatě i bezvýslednost

Adsurdita: prosmyslnost, smyslnost, harmonie lidské existence, melodie, v podstatě i spokojenost

Vytvářím si vlastní slova, ale nikoli nahodile. Tápu ve významech předložek, aby to dávalo smysl. “ad-” jako význam k něčemu se blížit, jako opak latinského “ab-”. Absurditou označujeme situace, které nám nedávají smysl, kterým bychom se raději vyhýbali, protože čas pouze konzumují, nic nám nedávají, jsou směšné nebo vytváří prostředí pro výsměch naší osobě. Adsurditou chci označit ty chvíle, které by jiní označili za absurdní, ale já si jich užívám. Chvíle nedorozumění, chvíle uvědomění divného výsledku večera, chvíle, kdy vyplyne najevo, že si někdo s něčím dělal jen legraci, ale jiný to pochopil vážně, chvíle, kdy se chovám divně a jiné lidi to strhne, protože jim nepřijde možné, abych se tak chovala bez důvodu a onen očekávaný důvod prostě chtějí najít.

Tak se chystám vyčlenit chvíli z každého týdne, kdy se takovým situacím budu věnovat. Vyhledám je nebo vytvořím, poté zapíšu. Co je mi cílem, krom vytváření další hry? 

Možnosti při zájmu o okultismus jsou různé. Některé nabízí zacházení s paradigmaty, životními styly, zaměření na “program”, kterým jsme ovládáni, ale kterému nikdy nepokládáme otázky, protože je pro nás tak základní, že by nás to nikdy nenapadlo. Vystavení absurditě, její proměna v adsurditu, vystavení nesmyslu a ničemu a jeho proměna ve fascinaci a metaforu pro vše, mi přijde jako skvělý nástroj pro rozvoj osobnosti a zároveň prostředek proti stereotypu.

Zápisek před bouří; hledám byt, práci a klid ve škole. Omlouvám se za následující výpadek.

Growing Melons

I have only ever bought melons from roadside stands, but I imagine if I grew watermelons my circle of friendship would grow. Nowadays, one can become a friend at the press of a button, of course, unless you forget to like something your friend has done, or more likely posted - or even more likely just reblogged or reposted. Oh facebook, the bane of this so-called developed civilisation of ours, a world where mediocrity and self-centredness are praised, where so much holier than thou love is passed around in comments, and people are conditioned by messages from conglomerates excitedly stating someone has ‘read’ or ‘liked’ something somewhere.

And yet, if one looks carefully through the gaps, the Dr Hydes to the Mr Hydes, the real personnae’s compared to the public relations can be glimpsed: the adsurdity of the warning signs on the lawns syndrome, with bloggers dramatically telling each other not to take each other’s amateur material through redundant copyright notices, each vying with each other to be as unfriendly as possible, and posts clouded, unsightingly, with inordinate numbers of tags, as if that ever attracts one more humble reader.

But it’s worth it. Every now and then one finds a pearl. Read this haiku I read today, and you’ll understand, too - click here.

Did you? I sincerely hope so, but then I know the nature of this game, the one the haiku linked touches on too.


growing melons
and my friendships grow
-until harvest