Já to vidím tak, že pokud chcete duhu, musíte se smířit s deštěm.
It scares me how different things are going to be a year from now.
Všechny ty ploché konverzace o ničem. Proč?
Vlastně mám rád, když jsem smutný. Jako bych víc cítil, že existuji.
“That’s how you know you love someone, I guess, when you can’t experience anything without wishing the other person were there to see it, too.”
— Kaui Hart Hemmings (via psych-facts)
peekaboo
“Připadá mi, že si za střízliva nerozumíme a já nemůžu tak často pít.”
— Když ukončuju vztahy.
1. Stop spending so much money at the vending machine, it adds up to more than you think
2. If you’re hungry, eat. Don’t look around at other people, don’t wait for them not to be looking, just eat.
3. Don’t hold your pee for that long, no one is talking about you for going to the bathroom, just go.
4. Laugh when it’s funny, your laugh is beautiful and unique, let others hear it.
5. Your mom is more than likely right, that person is being fake.
6. Don’t be afraid to reject a guy if you don’t like him; think of yourself first.
7. Don’t think that you’re bothering others, unless they say it, don’t think it.
8. Your mind is your biggest prison, and I know that it’s hard to escape it…but at least try. Fight to get out, don’t let those thoughts and doubts overwhelm you.
9. You’re funny, someone finds you funny, and that’s because you are.
10. Your voice is beautiful, speak and sing your heart out.
11. Your hair isn’t ugly, don’t be insecure of it.
12. You’re not too skinny/fat…you’re the way you are because it’s perfect just for you.
13. Eat all you want, stop starving your beautiful self.
14. People that matter care…people that don’t matter don’t.
15. When they ask you what’s wrong, that means they care…say something.
16. Don’t hold it back, don’t keep it in, don’t tell yourself that you’ll get over it, don’t tell yourself that you’ll be bothering others, don’t tell yourself that nobody cares, SAY SOMETHING.
17. Crying is alright, no one thinks less of you for it.
18. Stop covering yourself so much, it’s unhealthy both mentally, emotionally, and physically.
19. Get out of your room more, even if you are depressed, staying in there won’t help you at all.
20. Take a moment to pause everything, everything, and just breathe… You made it.
21. At the end of the day, you worked hard, pat yourself on the shoulder, think about what you did well and the mistakes you won’t need to do again, then call it a day.
22. Say I’m sorry
23. Forgive, but don’t be so naïve to let your heart get trampled on again.
24. If they hurt you once, okay…twice, don’t bring them back as if nothing happened.
25. Learn to go with your gut, believe me, sometimes it’s right.
26. Just because is five for $4 doesn’t mean you should buy 20…buy what you need.
27. Think about others before yourself, it helps lessen the anxiety too.
28. Write…and if you’re not good at writing, paint. It doesn’t need to be a masterpiece, it just needs to be you…
29. Grades do not define you. Give your all to your grades, but if you still don’t pass, it’s not your fault, it’s not YOU.
30. Mistakes happen, learn, but don’t let them chain you up and drag you down. It’s not YOU.
31. Sleep, just one hour more of sleep can change everything.
32. Take a warm shower, it helps.
33. Drink more water, it’ll help with the headaches.
34. I love saying this – “Live until you laugh, laugh until it hurts, hurt until you cry, cry until you Heal”…please, never hold it in.
35. What people say about you doesn’t define you, what you say about yourself does.
36. Let it out, but don’t let everyone know every single detail about your life, keep somethings private.
37. Call your mom, tell her you love her.
38. Listen to your grandmother, even when she starts to rant.
39. You can’t please everyone because some people just don’t want to be pleased, erase them from your life.
40. Pray. If you believe in God, even prayer helps you so much when you’re hurting, trust me.
41. Say thank you, even for another day of life that went terribly.
42. Don’t procrastinate, even if you write one word/sentence a day since the assignment was given…do that.
43. Don’t eat out all the time
44. Remember the good days when times go bad, appreciate the lessons learned when days are good.
45. You don’t NEED to go to prom, you don’t NEED to go to homecomings or parties, you won’t miss things if you don’t.
46. Being an introvert isn’t a curse, love yourself whether you’re outgoing or not.
47. They don’t need to tell you that you’re beautiful for you to be beautiful, it was already a fact before they stated it.
48. You don’t NEED a boyfriend, no matter how many of your friends or peers have one. Don’t rush into a relationship just because you’re the odd one out.
49. Keep your virginity, and it you lose it, don’t end your life or future because of it.
50. Love others freely. And yourself too.
51. Organize yourself, nothing sucks worse than getting a zero on a paper because you couldn’t find it, not because you didn’t do it.
52. Learn to let go if it hurts you, don’t hang on to something/someone that brings you pain.
53. Keep in touch with teachers who were there for you.
54. Someone loves you, someone will miss you when you’re gone…remember that.
55. You’re not a burden.
56. You worked hard.
57. Think of that future someone (God has) for you and smile.
58. If things don’t go on as plan, don’t be afraid to throw everything out the window and start all over again…breathe, and do it.
59. You’ll survive without them, even if it hurts now, you already are.
60. Worry more about what you do than how you look. Character lasts, looks don’t.
I saw something like this and wanted to do my own version for this…
I love you all
Lets talk about how hard it is to open up to someone about being sad for no reason. Lets talk about how hard it is to explain to your friends and family that you have this heavy feeling in your chest for no reason. Lets talk about how hard it is to understand why you’re having a panic attack while just taking a walk back home. Lets talk about how hard it is to understand your own self and how scary it is to feel like the whole world is falling on your shoulders and you have no idea why .
holy shit
“kiss me like we’re written by Kundera”
— fuck me like we’re written by Bukowski
V tomto článku reaguji na výrok pana Okamury o tom, že matky s nízkým intelektem vychovávají generaci parazitující na svých rodičích. Blekotá tam cosi o zneužívání sociálního systému a jiných nesmyslech. Nicméně já si myslím, že pes je zakopaný trochu někde jinde. A rázem tady máme další systémovou chybu, kterou je potřeba zalátat.
Milý pane Okamura, ono by možná trochu pomohlo, aby stát přestal mladým lidem házet klacky pod nohy. Málokdo si dovede představit, jak složité je pro dnešní studenty začít být nějak výdělečně činnými, tedy jak vy to nazýváte, přestat parazitovat.
Osmnáctého roku věku, tedy nějaké pomyslné hranice dospělosti, kdy by se měl začít starat sám o sebe, student dovrší během studia na střední škole, popřípadě učiliště. Pokud studuje konkrétní obor, logicky je pro něj nejrozumnějším možným řešením vyhledat přivýdělek ve svém oboru, což je zpravidla časově náročné a téměř neslučitelné s pravidelnou školní docházkou, protože ve škole tráví absurdní množství času. Kromě toho se předpokládá, že bude mít vyhrazený čas pro studium doma, a taky musí někdy jíst, spát a provozovat volnočasové aktivity, aby nehráblo ještě než mu bude dvacet.
Schůdnou možností pro studenty středních škol jsou tedy občasné brigády za kasou, za barem, v McDonald’s, či ve skladu v Amazonu, což je sice super, ale pokud se taková pozice neslučuje se směrem, kterým cílíte vaše vzdělání, máte sice finanční příjem, ale následně výjdete ze školy s nulovou či minimální praxí v oboru, protože málokterá škola má možnost (a nebo vůli?) poskytnout svým studentům praxi dostačující pro okamžité uplatnění na trhu práce.
Člověk by předpokládal, že pro ty, kteří se ve studiu rozhodnou pokračovat, bude situace trochu příznivější. Bohužel opak je pravdou. Pokud nemáte možnost studovat VŠ dálkově, protože zkrátka poskytuje vámi zvolený obor pouze v prezenční formě, budete prostor pro výdělečnou činnost hledat jen horko těžko. Jednak proto, že je samostudiu nutné věnovat ještě více času, dále proto, že jsou nároky na docházku vysoké (na většině hodin jsou povoleny max dvě absence za semestr, dále je to na vašich diplomatických schopnostech a i přesto se může stát, že ošklivě narazíte), rozvrhy vysokoškolských studentů podivně děrované, nepravidelné a navíc se vám změní každého půl roku, takže je poněkud obtížné plnit si své povinnosti jakožto studenta a ještě v pravidelném intervalu docházet někam do zaměstnání. Musíte mít zkrátka kliku, a ačkoliv takoví šťastlivci skutečně chodí mezi námi, jejich situace rozhodně není standard.
Takže máte opět několik možností: brigádu zcela mimo svůj obor a nepoužitelnou ve vašem následném životopise, protože pokud se například ucházíte o místo učitele, dva roky v Kauflandu vám u pohovoru budou docela k prdu, nebo (jako v mém případě) najít částečný úvazek v oboru a pracovat tak na úkor svého studia a balancovat mezi oběma světy, což je takový nátlak na psychiku, že budete v pravidelných intervalech cca třikrát týdně uvažovat o sebevraždě, a nebo zkrátka a jednoduše “parazitovat” na svých rodičích, dokud nedostudujete a nezískáte praxi dostatečnou na to, abyste měli zaměstnání s platem, ze kterého neumřete hlady.
Ale jak z toho ven, že jo? No, ono je to ve své podstatě velmi jednoduché. Dejme studentům dostatek prostoru pracovat. Dejme studentům dostatek prostoru k tomu, aby se od určitého věku mohli pomalinku posouvat od studia k zaměstnání namísto toho, aby byla mezi jedním a druhým obrovská propast. Přestaňme zbytečně navyšovat laťku tam, kde už je i tak absurdně vysoko. Přestaňme lpět na nesmyslném objemu informací, kteří mají studenti pojmout a přestaňme navyšovat počty hodin, které musí studenti týdně trávit ve škole. Provažme školy tak úzce s praxí jak jen to půjde a dejme studentům možnost během studia generovat zisk a získávat nezbytné pracovní zkušenosti.
Protože podpora rodiny v tom, aby byly děti samostatné a výdělečně činné, je úplně k ničemu, dokud jim bude vzdělávací systém házet klacky pod nohy a nutit jim pravý opak.
Howgh.
