sranced

Haters gonna hate, potatoes gonna potate

Jezdit domů na dobru delší než 3 dny je bad idea. Nebo spíš jezdit někam, kde jsou kamarádi, lidi, se kterýma brečím smíchy a řeším totální srance, je bad idea. Protože pak se mi samozřejmě nechce zpátky. Tohle prostě není erasmus a party hard každý den, neustálé potkávání nových lidí. Možná jo. Ale ne tady v Olsztyně. No, co zrobić. 

Jednou jsem si to vybrala, chtěla jsem na rok někam, zachraňovat svět, tak to tedy beru i se vší tou nudou. A teď i s odporem. Ke všemu. A ke všem. True story, bro. Co jsem přijela, je ze mě hater no.1. V práci mě nic nebaví, všichni mě štvou, najednou si začínám čím dál tím víc uvědomovat ty malé věci, kterých jsem si třeba už všimla dřív, ale nevěnovala jsem jim takovou pozornost (masza moc mluví a je sebestředná, Paula ovca se naštve kvůli každé kravině, Michal je náladový podpantoflák, Mateusz je padesátník-alkoholik skrytý v těle dvacátníka,…). 

Dávám si 2 týdny na zotavení. Taky doufám, že až bude lepší počasí, všechno bude lepší. 

https://www.youtube.com/watch?v=50-_oTkmF5I

a tady tahle vypadá jak Havry s tou mezírkou mezi zubama :D