Síla firemního smyslu

Zdroj: http://www.cipe.org/blog/2012/05/25/the-power-of-purpose/ [Anna Nadgrodkiewicz], 25. 5. 2012

Jaké  jsou důvody, na základě kterých se zaměstnanci rozhodnou, kterou firmu zvolit a co ovlivňuje, jak dlouho ve firmě pracují? Automaticky nás napadnou běžné odpovědi, jako třeba mzda, benefity, možnost růstu anebo flexibilní pracovní doba. Čím dál tím výraznějším a výraznějším se však stává další faktor: firemní smysl (mise, záměr).

Podle zprávy agentury Calling Brands je firemní smysl – vyšší záměr, který přesahuje komerční a provozní cíle a ukazuje proč je daný byznys hodnotný pro všechny zúčastněné strany – důležitým faktorem, který funguje jako lákadlo na potenciální zaměstnance, který udrží ve firmě ty stávající, a který ovlivňuje pozitivně jejich produktivitu.

Zpráva je založena na rozhovorech s manažery „HR a komunikace“ velkých nadnárodních firem a na průzkumu (názorů) více než 4 000 zaměstnanců korporací v Německu, Velké Británii a USA. Výsledky tohoto výzkumu ukázaly, že spolu s benefity je firemní smysl nejdůležitější faktor ovlivňující volbu zaměstnavatele a je velmi důležitý pro přirozené pracovní nasazení a loajalitu. Firemní smysl dokonce nechal v žebříčku daleko za sebou i tradiční hodnoty, jakými jsou: úroveň odpovědnosti a možnost kariérního postupu. 65 % respondentů uvedlo, že firemní smysl je dokáže motivovat k výjimečným výkonům v práci a téměř dvě třetiny respondentů (64 %) se cítí loajálnější k firmám, které se snaží dělat víc, než jenom vytvářet vyšší hodnotu pro své vlastníky.

Tato zjištění jsou více méně odhadnutelná. Ruku na srdce, kdo by nechtěl v tom, co dělá, vidět víc, než jenom výplatní pásku? Smysl je firemní ambicí a závazkem měnit svět a zároveň přináší tolik potřebnou motivaci.

Proces nahrazení dobrého zaměstnance, který firmu opustil, vyžaduje čas a peníze, narušuje firemní provoz a má přímý negativní dopad na momentální zisk a zároveň dlouhodobý obchodní potenciál. Zaměstnanci čím dál tím častěji hledají práci ve firmě, kde naleznou hodnoty plně kompatibilní se svými osobními hodnotami, a tak se stává firemní smysl skutečnou konkurenční výhodou. Firemní smysl pomáhá firmám zaujmout, získat a udržet skvělé talenty a šetří peníze, které fluktuace stojí. To je důvod, proč by firmy měly brát smysl na zřetel a považovat ho za jeden z pilířů své strategie a každodenního života.

Experti Calling Brands došli k závěru: „Lidé chtějí pracovat pro dobrou firmu (…), nyní je potřeba, aby zaměstnavatelé začali vytvářet argumenty – a řídili se jimi. (…) Toto není věc HR. Je to věc managementu.” Tohle „poselství“ by si měl každý zaměstnavatel vzít k srdci.

Firemní smysl je úzce spjatý se společenskou odpovědností firmy. Nakonec studie Calling Brands doplňuje, že společenská role a odpovědnost firmy je dobrá nejen pro byznys, ale je dobrá také jako firemní strategie. Zvláště v celosvětovém kontextu, společensky odpovědná firma může vést byznys k prosperitě a současně pomáhat budovat lepší společnost, chránit lidská práva a usnadnit ekonomický vývoj.

Společenská odpovědnost firmy a její vyšší smysl by měly být víc, než jen filantropie a měly by přesahovat do širšího socioekonomického managementu, který ovlivňuje to, co firmy dělají a jak pracují v propojeném ekosystému zemí, kde působí. Co to znamená v praxi a jak se firmy stanou skutečně novými hybateli společenské odpovědnosti (orig.: CSR 2.0 leaders), bylo předmětem debaty pořádané výkonným ředitelem Business Civic Leadership Stephenem Jordanem s Katherinou Pickus, viceprezidentkou Abbott Fund a viceprezidentkou Global Citizenship Policy of Abbott Laboratories. Na důkaz důležitosti firemního smyslu a hodnoty zaměstnanců oddaných tomuto smyslu, Katherina Pickus uvedla: „Společenská odpovědnost firmy není jen o dobročinnosti, je to o hodnotě, kterou byznys přináší. (…) Nejlepší nápady jsme vždy získali od lidí doslova zažraných do byznysu, který myslí na svoji společenskou odpovědnost inovativním způsobem.”


28,46

Kdysi mi někdo řekl, že až mi bude 29, budu trpět nesnesitelnou úzkostí, že v životě nikdy nedokážu nic, kvůli čemu by si mne lidé pamatovali - tehdy jsem se mu vysmál. Pravdou je, že jestli ta úzkost má být ještě nesnesitelnější, mám se na co těšit.

Koupelna utopená v Rock'n'Rollu

Už je vás tolik, co mne sledují, že by to zaplnilo hned několik školních tříd. Což je věc, která by mne několik týdnů zpátky vůbec nenapadla. A jak tu tak sedím a ptám se sám sebe co dál, jestli má ještě smysl něco psát, něco sdělovat, něčím bavit, uvědomuji si jednu věc.

Není vaším privilegiem mne číst. Je mým privilegiem být čteným.

A zavazuje mne to minimálně k tomu nepsat blbě.

Povětšinou se spolu ani neznáme, přesto se nám vzájemně líbí naše slova. Posledních několik dní si uvědomuji sílu přátel kolem sebe. Kdo přijde, když potřebuji a kdo se otočí. 

Život je pln mnoha zklamání a mne to přestalo z velké části bavit a cítím se unaven tím vším a přichází mi opět na mysl William Shakespeare a jeho notoricky známá kniha sonetů - Znaven tím vším já zemřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat. 

Bývaly časy, kdy jsem tu knihu daroval jedné ženě a napsal jsem jí vlastnoruční věnování, což už něco znamenalo, neboť se povětšinou za svůj rukopis velmi stydím. Ale ty časy i ona jsou pryč a své vydání už otevírám jen zřídka.

myslím si, že kavárny můžou vypadat úplně jakkoli přehnaně, excentricky nebo naopak jako malá, polorozpadlá kůlna (označení hipster nesnáším, prostě nechápu smysl)

restaurace, obchod, knihovna - musí být aspoň trošku normální

ale kavárny jsou takové zrcadlo
svůj malý coffee shop mám už dlouho (v hlavě), vždycky tam něco upravím, přidám, dodělám, ale pořád si ji představuju stejně - s cihlovou zdí a černou tabulí, na kterou se píše bílou křídou (ale kdo takovou kavárny někdy nechtěl)

Happy (Church) New Year!

September 14 and September 1 to the old style - the first day of the new church year. The last holiday of the year is ending  the Assumption , and the first holiday of the new year - Nativity of the Blessed Virgin Mary .

Церковное новолетие: история, смысл, богослужение (+Видео) : http://www.pravmir.ru/cerkovnoe-novoletie-istoriya-smysl-bogosluzhenie-video/

3

konverzace se zastavuje,

pohled těká všemi směry,

smutná duše světem pluje, 

hází kotvu do tmy. 

radši nožem protni,

to, co nemůžeš zachovat,

ty to nechceš, já to vím,

nelze si to představit. 

já jen hádám, co já vím,

kvůli tobě se svět rozsvítí,

potom všechny lampy explodují,

v temnotě se utápím. 

Běžný život místních

V Taipei jsme do pondělí 15.9. Po celou dobu zde bydlíme u naší kamarádky Chia Chi Lin. Celý byt má cca 25m2, nemá kuchyň a pračka je společná pro celý dům. Jedná se o běžný byt pro střední třídu. Pro lidi, kteří jsou single nebo max. pro mladý pár. I když to pro nás zní divně, lidé chodí domů jen spát. Celý den jsou v práci a pak s přáteli. Pouliční jídlo je všude tak levné, že nedává smysl doma vařit.

image

Nájem za náš byt je cca 7000TN měsíčně + energie. To odpovídá cca 5000Kč. Minimální mzda na Taiwanu je 22 tisíc taiwanských dolarů, to je cca 15 tisíc korun.

Záchody jsou tu převážně stejné jako v Evropě, narazíte však i na ty “turecké”. Sprchujeme se výhradně ve studené vodě, i když je v bytě bojler, nedává smysl jej zapínat, naopak. Studená voda by mohla být ještě o fous studenější.

Hledáš smysl, já vím, je mi dobře známo a právě proto se tě ptám, proč jedině potají se kámen mění v slzu. A jsi to ty.

Trest.

Pro začátek: Ujasněme si pravidla mého “blogu”. Seru na gramatiku, seru na diakritiku. Ovládám to, ale na svým “blogu” si budu psát jak já chci a buď se ti to líbí nebo jo. Takže.

Příspěvek bude o našem láskyplném systému který tu zde máme. Systém ideální pro lidi s psychickou poruchou (dále jen vrazi).

Dlouho, ale sakra dlouho, jsem si myslel, že trest smrti nemá smysl. Že i pro ty největší psychopaty, kteří tady jsou, je trest smrti vysvobození. Proto jsem byl dlouho jen pro doživotí. Ale v poslední době jsem četl jen namátkou titulky v našich černých kronikách, že nějaký holčičky se unesli, ztratili, umřeli. Děje se to. Každý den. V každé zemi. Proč? Protože ty lidi jsou nemocný. Ty lidi co to těm druhým lidem dělají. Je to ale “psycho-nemoc”. Přirovnám to k rýmě. Máš rýmu. Nemůžeš dýchat, sebereš kapesník, vyvalíš do něj ten zelenej/žlutej/fialovej nesmysl co máš ve frňáku a bude ti líp. Příště tu rýmu už přece mít nechceš, protože je ti blbě při tom ne? Takže co uděláš? Budeš se snažit se znovu nenachladit. To je tvoje motivace. Teď si povíme o nemoci “vrah”. Stejnej průběh jako u rýmy. Máš něco v sobě, co potřebuješ dostat ven. Někoho uneseš, zabiješ, znásilníš atd.

A teď mi řekni, teď mi kurva řekni jaká by byla tvoje motivace?

Jestli se nemýlím, za vraždu je minimální sazba 10 let? To je jedno. Zabiji někoho, znásilním ty pičo já nevim co ještě. Minimálně jedné osobě zničím život. Když mě chytnou tak začíná ta krásná pohádka. Dostanu pokoj, kde poznám nové lidi, v podstatě kamarády, protože máme stejné zájmy. A věř mi, že budeš mít štěstí dostat pokoj s kamarády, protože vězení jsou tak přeplněná, že cela pro jednoho je v dnešní době luxus. Takže poznáš nové kamarády, občas si s nimi můžeš zahrát tenis, basket atd. Kouknout na nový díl ordinace a čekat kdy Česťovi zase chcípne další žena. A třeba si plánovat nějakou tu vraždičku, protože tak za 15 let nás s kámošem Igorem pustí za dobré chování na svobodu. Ale za těch 15 let jsme měli dost času si promyslet, jak to spáchat aby nás už znovu nechytli. A kdyby nás chytli, tak no a co? Defakto nic nám nehrozí, pořád budeme přece na život. Zničili jsme sice dalším lidem život, ale pořád žijeme.

A to je to k čemu se chci dostat. Kde je ten strašák, který odradí vrahy vraždit? Dělat takovýhle věcičky? Někteří vrazi si přece musí vážit života, takže když tam bude ten maximální trest ne doživotí, ale trest smrti, tak si to přece rozmyslí ne? Jednoduchý, minimální sazba za vraždu (za vraždu, ne za zabití) by měl být doživotní trest. Nejvyšší sazba - trest smrti s odkladem třeba na 10 let kdy rozsudek nabude plné moci. Proč čekat 10 let na oddělání člověka? Zmrdeček zabije tři prcky, co ho nechat 10 let čekat na smrt? Nádherný utrpení ne?

Není tu ten strašák. A to je ta chyba. Pořád, když někoho zabiju, tak je hodně velká pravděpodobnost, že si ještě zajdu někam na kafe. A to by se tu dít nemělo. Ne u případů, kde je pro velké množství důkazů prokázána vina pachatele.

Ahoj.

Jméno a příjmení: Tyler William Allaway
Věk: 32
Pozice: Jasnovidectví, ale usiluje o post profesora péče o kouzelné tvory. Jinak vede zájmový předmět kouzlení bez hůlky.
Hůlka: Vrbové dřevo, jádro s perem z fénixe , 12”
Patronus: kobra

Povaha: Tyler byl odjakživa jiný. Měl problém se někam zařadit, a pokud zrovna nebyl někomu trnem v oku, rychle na tomto “nedostatku” zapracoval. V mládí tím velmi trpěl, ale později v tom našel výhodu a smysl svého života. Jeho povaha je tedy přesně taková, jaká by se dala čekat- výrazná. Má svůj vlastní, ojedinělý pohled na svět, ze kterého jej dokáže jen málokdo vytrhnout. Velmi rád se baví, je energický, drzý a arogantní. Velmi arogantní. Čemuž se, vzhledem k tomu, že mu byla od mládí vtloukána do hlavy významnost jeho vlastní a rodu, ke kterému náleží, nelze divit. Cílevědomost s dochvilností by se daly brát za klady. Občasná lhostejnost k dění kolem pak už tolik ne. Dobře, nejen občasná. Společnosti se nevyhýbá, ale jak sám rád tvrdí, bez lidí by také přežil. Za svůj život se v nich naučil číst, a tudíž mu nedělá problém vyhlédnout si jedince a zaútočit na slabé místo- vlastně jej to dost těší. Je inteligentním stratégem s eidetickou pamětí- zvláštní pak je, že si téměř nikdy nedokáže zapamatovat jména. Pokud se tak už stane, je to od něj jakési prokázání úcty a jistého respektu (který ale nakonec stejně nedává najevo). Sarkasmus a ironie jsou jeho nejlepšími přáteli. I on ale umí být příjemným společníkem. Ovšem, musí se mu chtít.

Historie postavy: Jméno Allaway je v kouzelnickém světě poměrně známé. Nebo aspoň bylo. Věřilo se, že tato čistokrevná linie kouzelníků zmizela i s Kate a Williamem, posledními nositeli tohoto jména. Ti zemřeli bez dědice. Tedy alespoň tohoto závěru se všichni dovtípili, neboť již žádný jménem Allaway na Bradavické škole čar a kouzel nestudoval. Nejspíš proto byl příchod profesora Tylera Williama Allawaye jistým překvapením.
On sám si udržuje svůj osobní život pod pokličkou a jen nerad vydává jakékoliv informace týkající se jeho osoby. Jediným, dosud potvrzeným faktem je jeho jméno a to, že je zvěromágem. Na škole je krátce a krom výuky jasnovidectví, vede zájmový kroužek kouzlení bez hůlky.

Mazlíček: Odrostlé dráče norského ostrohřbetého

Zvláštní znaky: Vytetována 4 písmena na pravém zápěstí: C,J,W a A. Tyto písmena se po přeměně stávají 4 tmavšími skvrnkami stejného rozmístění na vlkově pravé noze.

Nick: TylerGrey

2

Poslední Drakobijce se v mnohém podobá Ffordově sérii o Thursday Next - sdílí spolu šílenou pomatenost a absurdní smysl pro humor i satyrický pohled na svět. Tahle kniha se však nezaměřuje na literaturu, nýbrž na magii (Fantasy je sice můj oblíbený žánr, ale s literaturou se z pochopitelných důvodů nemůže rovnat.) Drakobijce je taky určen pro mladší věkovou kategorii.

Tohle dobrodružství bylo prapodivné tím nejlepším způsobem. Pokud vás zaujal popis, pak si nemyslím, že byste mohli být zklamaní, i když já osobně bych ji neřadila mezi své nejoblíbenější.

(Z anglického originálu The Last Dragonslayer přeložil Martin Pokorný a vydalo nakladatelství Albatros v roce 2010, 240 stran)

Volkswagen se domnívá, že policisté budou jezdit v elektrických automobilech. Svůj model e-Golf tak oblékl do policejního stejnokroje, vybavil potřebným příslušenstvím a představil v nejjižnější části Severoněmecké nížiny, v Lipsku.

Volkswagen Golf sedmé generace byl představen v typickém modro-stříbrném provedení, nápisy Polizei a s důležitou výbavou včetně výstražných diodových světel na střeše a v přední masce. V interiéru pochopitelně nechybí ani další zařízení, které muži zákona ke své práci potřebují, moderní digitální vysílačky, přípojení notebooku a integrace systému laserového měření rychlosti.

Kousek, na který se právě díváte je jediným hotovým prototypem. Pod jeho kapotou totiž není žádné TDI ani TSI, ale elektromotor. Oproti sérii se jeho výkon nezměnil, stále poskytuje 85 kW a 270 Nm. Zvyšování výkonu v tomto případě zřejmě nemá smysl, nicméně změna se neudála ani u baterií. Automobilka raději uvádí rozmezí 130-190 km podle přírodních podmínek, jízdního stylu a zatížení. Akční rádius tohoto druhu vozidel je na nich závislý jako žádný jiný. Do města to snad stačit bude. Na každých 100 km jízdy pak spotřebuje 12,7 kWh elektrické energie. Zrychlení z klidu na šedesátku během 4,2 s, případně na stovku za 10,4 s jsou každopádně působivé, ale to už je celkem přirozená vlastnost elektromobilů s jejich plnou porcí kroutícího momentu, která je okamžitě k dispozici.

Nabízí se otázka, proč vůbec taková varianta vznikla, je to myšleno vážně a na nějaký minimální městský provoz to bude stačit? Nebo to je jen zelený krok od těch, kteří by měli na silnici  pomáhat, chránit a jít příkladem? Patrně to bude jen dobře vypadat v kolonce „co děláme pro životní prostředí„, reálné využití tohoto vozu nám totiž uniká.

Příspěvek Volkswagen e-Golf ve službách německé policie pochází z auto-mania.cz

INSPIRUJTE SE: Proč mít sen dává životu smysl?

image

Budíček, koupelna, snídaně (v lepším případě), cesta za prací, plnění úkolů, sezení u počítače, hektické obědvání, schůzky, tabulky, porada, cesta domů, Facebook, večeře, děti, partner, prádlo, absolutní únava > spánek.

Připomíná vám podobný scénář něco z vašeho života? Proč se stres, spěch a stíhání věcí na poslední chvíli staly folklórem běžného života ve městě? Protože neumíme říkat NE, protože neumíme volit priority. Protože myslíme více na druhé než na sebe. A potom draze platíme za to nic, co z toho máme.

Čtěte více kliknutím na “Read more”

Read More

Text
Photo
Quote
Link
Chat
Audio
Video