prohl

Sedím na psacím stole a představuju si, že poprvé přišla do mého pokoje. Opírá se o dveře, pak si prohlíží knihy. Komentuje tituly a bříšky prstů jezdí po vazbách. Prohlíží si fotografie, směje se na mě. A pak spí schoulená v mém čtecím křesle stejně, jako tam občas spává ta první.
Představa, kterou si toužím zhmotnit. V noci nespím a ve dne o ní sním.
Ztratila jsem rozum.

Nešťastné matky

Chtějí  chtějí svůj život zpět.

Děti jsou největším štěstím? Tak to alespoň chce společnost. Přesto mnoho žen lituje svého mateřství. Zkoumání zakázané emoce.

Napsala Esther Göbel (původní článek zde: http://www.sueddeutsche.de/gesundheit/unglueckliche-muetter-sie-wollen-ihr-leben-zurueck-1.2419449), překlad Kateřina Čadová 

Tirtza (57) zjistila, žemateřství jejímu životu nic nepřineslo – vyjma nesnází a neustálých starostí. Charlotte (44) říká, že ze své mateřské role nemá žádný emociální profit. Být matkou „je konfrontací s něčím, co už je nevyhnutelné“.  A Atalya (45) naříká, že nedokázala pochopit, co ostatní matky myslí tím, když mluví o svých pocitech štěstí. Sama vnímala mateřství jako zátěž.

Tato prohlášení pocházejí ze studie Izraelky Orny Donath. Socioložka z Univerzity v Tel Avivu se v hloubkových rozhovorech dotazovala 23 izraelských matek ve věku 25-75 let na jejich pocity ve vztahu k mateřské roli. Většina žen byly příslušnice střední třídy, mnohé měly jedno, jiné více dětí. Mnohé byly samoživitelky, jiné nikoliv. Věk dětí se pohyboval mezi 1-48 lety a některé z nich tedy byly už dospělé a zčásti byly samy rodiči.

Účastnice studie vybrala Donath na základě jediného společného kritéria. Všem položila otázku: „kdybyste se mohla vrátit v čase, stala byste se, s vědomím toho co dnes o mateřství víte, znovu matkou?“ Co matky v této studii spojilo bylo, že jejich odpověď na tuto otázku zněla: „ne“.  

Před průmyslovou revolucí chodili otec, matka a děti na pole spolu

Vědkyně zkoumá fenomén, který se nazývá „regretting motherhood“.  Přeloženo to  zamená něco jako „zklamání z mateřství“. Donath se věnuje ve svém výzkumu ženám, které se matkami staly vědomě, které tvrdí, že své dítě či děti milují,  a zároveň se ale ve své mateřské roli cítí být natolik nešťastnými, že rozhodnutí mít dítě hluboce litují. A to nejen v prvních obtížných týdnech a měsících po porodu, ale trvale, až do dospělosti dětí. Natolik že, pokud by měly tu možnost,  vrátily by porod zpět.

S tímto výzkumem je Donath zatím sama: fenomén dosud nebyl vědecky zkoumán. Ve vývojové psychologii se například zkoumá prenatální úzkost nebo postnatální deprese žen. Též sociologie a antropologie se zklamáním z mateřství ve větší míře nezabývaly. Dlouhodobé studie a kvantitativní výzkumy dosud chybí.

Přitom mnohé nasvědčuje tomu, že jen v nejřidších případech dostane vše růžový nádech, jakmile matka drží dítě v náručí. To, že děti mají na spokojenost rodičů ne nutně pozitivní vliv, dokládaly sociologické studie již delší dobu. K tomuto závěru došlo v roce 2013 například dotazníkové šetření mezi téměř 4900 ženami a muži mezi 25-37 lety, zveřejněné za účelem sociologického výzkumu Vědeckým centrem v Berlíně. Dle něj jsou rodiče mající děti spokojenější než bezdětní rodiče jen asi do čtvrtého roku nejmladšího dítěte. A také na internetu lze najít dotčené ženy, které na fórech vyjadřují své rozporuplné pocity.

Takovéto zklamané ženy tedy existují, ale zůstávají raději v anonymitě. Což naznačuje jak směle si počínaly Donath a účastnice její studie: matka, která se o své mateřské roli vyjadřuje negativně, je dosud tabu. Být matkou by mělo být skvělé. Je to štěstí. Tak to chce norma a vše ostatní se rychle označí jako nepřirozené.

Matka se stěží odváží mluvit otevřeně o jiných stránkách své role: o nadměrné zátěži, nedostatku spánku, částečně nezvratitelných změnách vlastního těla a tlaku odpovědnosti, ztrátě sebeurčení a svobody, smutku nad tím, že se vzdala svého starého života.

„Ve chvíli, kdy žena projeví negativní pocity ve vztahu ke svému mateřství, upírá si tak šance na status a uznání“, říká Christina Mundlos, socioložka a autorka knihy „Mateřský teror: strach, závist a agrese mezi matkami“. Tlak bývá extrémně vysoký. Ve společnosti převládá obraz perfektní matky, která dělá vždy to správné.

Také izraelské psycholožky Rivka Tuval-Maschiach a Shirit Shaiovitz-Gourman píší v eseji o ambivalenci mateřských pocitů. Od domněle perfektní matky bývá očekávána stálá a bezpodmínečná láska k dětem a také stálá fyzická přítomnost. Stejně jako emociální výbava, díky které klidně a jistě naviguje své potomstvo obdobími krizí. Její vlastní potřeby jsou postaveny do pozadí.

Vždy to tak nebylo. Teprve v průběhu průmyslové revoluce, od druhé poloviny 18. století, došlo k rozdělení rolí mezi oběma pohlavími; tehdy se poprvé oddělil pracovní prostor a soukromého.  Kde dříve zastávali práci na poli otec a matka společně a děti brali s sebou, zůstává nyní žena doma s dětmi sama, zatímco muž nastupuje každý den cestu do továrny. Žena se stala hlavní osobou zodpovědnou za výchovu.

Romantický obraz matky, který je ještě dnes zakořeněn, se v rukou národních socialistů posílil: rodit a vychovávat děti pro vůdce, ve službě árijské rasy – v tom tkvěl a měl být využit potenciál každé ženy. Díky tomu získala respekt. V poválečné době od padesátých se stalo soukromí posvátným, „a vrátilo se zpět mezi čtyři stěny“, říká Christina Mundlos. Také v této době ale měly být ženy jediným: matkou.

„Katastrofa. Ještě více:  je to moje noční můra“

Orna Donath označuje proto mateřství za „kulturní a historický konstrukt“ – který je tak silně ukotven v myslích lidí, že už jen pomyšlení, že by žena vlastně mohla svého mateřství litovat, mnozí lidé hodnotí jako nenormální a jako osobní selhání.

Může se zdát, že ženy, kterých jsem se dotazovala, prožily v nějaké formě extrémně bolestivé mateřství“, říká Donath. „Ale tak to není. Jde o normální ženy, které ale svou mateřskou roli z emocionálního a kognitivního pohledu hodnotí jinak než vyžaduje sociální kontext.“ Ani jedna z matek nevykazovala neobvyklou strukturu osobnosti ani nepatří k problémové sociální skupině. Žádné z dětí nebylo fyzicky postižené, pět z nich však bylo charakterizováno jako vyžadující intenzivnější péči.

Když Donath ve své studii mluví o tlaku, který na ženách spočívá, pak nemá na mysli tlak, kterému podléhají mladé ctižádostivým matky z městského prostředí střední třídy: tlak na snahu o perfektní rodinu, kariéru a partnerský vztah; tedy touha po bezchybnosti. Donath tím myslí mnohem šiřší tlak, který je vyvíjen na všechny ženy i ze strany veřejného mínění, a sice že každá žena by měla chtít být matkou. „Mnohé ženy se s tím ztotožňují“, říká Donath. „Ale inklinace k přání mít děti není vývoj, který je společný všem ženám.“

Například Tirtza ze studie Orny Donath: je rozvedená, dvojnásobná matka a nyní také babička. „Od prvních týdnů po porodu jsem  svého rozhodnutí litovala“, říká.  „Byla to katastrofa. Hned mně bylo jasné, že to není nic pro mne. Co více: je to noční můra mého života (…) Už jen to, že mne děti oslovují mámo. Otáčím se, rozhlížím, kterou matku myslí. Dodnes. K tomuto konceptu, této roli ani k důsledkům této (…) zodpovědnosti a závazku jsem nedokázala vytvořit vazbu.“

Nebo Danit: po porodu svého prvního dítěte si myslela, že s ní něco není v pořádku, říká. Před druhým porodem se domnívala, že po něm to bude jiné, že je dospělejší, že má manžela, který ji podporuje. Teprve později pochopila: „to není nic pro mne.“

Ale proč? Jedna jednoduchá příčina, která vede k tomu, že Tirtza a ostatní ženy cítí toto, neexistuje. Také role pohlaví jsou v tomto spíše nevýrazné: v případě některých probandek se o děti a domácnost staral hlavně otec, v jiných případech žily děti dokonce u otce.

Ale sama Donath se neptá: Proč? – ale: Proč ne?  „Lítost je teoreticky možná v každé oblasti lidského života; každého vztahu nebo každého rozhodnutí můžeme litovat, proč by to nemělo být možné u mateřství?“ Odpověď přichází v zápětí: „Je to společnost, která rozhoduje, že ženy děti chtějí, že je chtít musí – nebo by je dříve nebo později v životě chtít měly.“

V Izraeli, domovině Donath, dostává toto pojetí prostřednictvím politicko-náboženské situace obzvláštní váhu; žádná jiná západní země nevykazuje vyšší průměrný počet dětí na ženu a Izrael je průkopníkem v oboru asistované reprodukce. V rámci židovských náboženských ideí se od každé ženy podíl na reprodukci očekává.

Protichůdné pocity by se měly vzít na vědomí a integrovat do každodenního života

Studie také ukazuje, že tyto ženy nejsou matkami rády neznamená, že milují své děti méně. Jak vypovídá jedna z dotazovaných, Doreen (38): „ Je těžké to vysvětlit. Lituji toho, že jsem se stala matkou, ale nelituji toho že mám děti. Miluji je. Lituji, že jsem děti měla, ale miluji děti, které mám. Nepřála bych si aby tu nebyly, zkrátka bych jen nechtěla být matka.“

„Ambivalenci známe z každodenního života“, říká Brigitte Ramsauer z Univerzitní nemocnice Hamburg-Ependorf. Psycholožka pracující s terapeutickými skupinami psychicky nemocných matek a jejich kojenci. „Jde o schopnost ambivalentní pocity vzít na vědomí, tolerovat je, a integrovat je do sebe a každodenního života. V tom spočívá proces zrání osobnosti. Ambivalence je u matek normální“, říká.

Rozporuplné pocity mohou být dokonce užitečné, neboť přináší intenzivnější vyrovnání se matek se vztahem k dětem. To zesiluje vazbu k dítěti. Obtížnými se tyto pocity stávají teprve tehdy, kdy se stávají pro děti citelnými.

Lítost sama o sobě není absolutní. Některé ženy ve studii Orny Donath připouští, že vnímaly i pozitivní aspekty mateřství: hezké chvíle, zvládnutí  náročného úkolu, přijetí ze strany společnosti. Přesto u probandek převažovaly nevýhody: zodpovědnost, starosti, emoční soustředění se na rodinu a partnerství, konflikty mezi rodinným životem, povoláním a osobními potřebami. Konflikty, které mnoho matek zná, ale hodnotí je jinak, což je prvkem, který odděluje pouhou rozporuplnost od skutečného litování rozhodnutí.

 To že opravdu jsou matky, které litují svého mateřství, tak jako například mnohé ženy litují rozhodnutí vstoupit do manželství, je pro mnohé stále nemyslitelné. Socioložka Christina Mundlos říká: „Matka nemluví o svém vyčerpání. To je společensky nepřijatelné.“

Analýza Orny Donath: 

http://www.academia.edu/9820246/Regretting_Motherhood_A_Sociopolitical_Analysis

Včera večer jsem byla v bistru. Na chvíli do Karlína, za Kako, na víno, na poradu ohledně kampaně, popovídat si a tak. A mimo jiné pochutiny jsem dosatal sýrový sendvič zabalený v potravinářském papíru s novinovým potiskem.
Zaujalo mě datum, které tam bylo: 10. 7. 2012, říkám si, co jsem asi tak dělala. Datum jsem si z papíru odtrhla, mimochodem, sendvič byl VYNIKAJÍCÍ a dnes pátek 10. 4. 2015 jsem se se podívala do deníku, co jsem ten den, před necelými třemi roky dělala a NEUVEŘITELNÝ SHODY.

1. Kirchy dneska ráno potkal Tomáše Vaňka, naposledy se viděli asi tak před sto lety…a já tam píšu, že jsem na komentované prohlídce diplomantů AVU, kterou vedl Tomáš Vaněk.

2. Píšu, že jsem u Zuzky a dělám pórkovou polívku a Zuzka u nás dneska spala.

3. Kirchy je právě teď s Kafkou v Neone a v deníku píšu o tom, že se možná vypravíme za Kafkou a Lepou do Stormovky, ale Kirchy měl sádru, tak jsme nakonec nešli, protože by pro něj bylo těžky dostat se zpátky na kopec.

Hustý! Miluju deníky, náhody a souvislosti.

Kapsáři chystají prázdniny, box znehybní 100 milionů Filipínců - iDNES.cz

See on Scoop.it - Jan Vajda Attorney at Law

Jestli chcete najít den, kdy ve zběsilé filipínské metropoli zrovna bude bezpečno, vsaďte na 2. květen. „Stoprocentně zmizí kriminalita z ulic,“ prohlásil filmový producent Lucky Blanco. Co se stane, že v šestnáctimilionové Manile utichne chaos a kapsáři sami sobě naordinují prázdniny? Bude boxovat hrdina země.


See on sport.idnes.cz
Malý úvod do supervize v psychoterapii

Text bude súčasťou pripravovaného zborníka rečníkov z konferencie MY STREET. V prípade záujmu o elektronický zborník zdarma sa môžete zaregistrovať.

Autor: PhDr. Martin Hajný, Ph.D., Česká republika

Workshop realizovala: Eva Vernerová, Česká republika

Co supervize zahrnuje?

Již slovo supervize naznačuje, že jde o nějaké dívání, prohlížení si psychoterapeutické práce z různých hledisek. Společné „prohlížení“ by mělo rozvinout a zlepšit práci psychoterapeuta s určitým klientem – a nejen s ním.

Postupně by měla supervize podpořit vývoj jeho profesionality. Pro přehlednost si zkusme supevizi rozdělit do několika vrstev, ve kterých obvykle probíhá.

• Reflexe – Myšlenky, pocity a chování psychoterapeuta ve vztahu ke klientovi se v dialogu se supervizorem znovu vyjevují, oživují a jsou předmětem jejich rozhovoru, přemýšlení a prožívání. Znovuvynoření konkrétních momentů konzultace anebo úseku terapie v jiném kontextu může být již samo o sobě inspirativní. Poodstoupení a klidné zamyšlení nad některými aspekty přinášejí mnohdy překvapivě nový vhled.

• Prožitek – Tato rovina supervize obsahuje především pocity sdílení, podpory druhým člověkem (supervizorem), radost z úspěchu, někdy je také prostorem pro vyjádření zlosti na klienta, na sebe, místem, kde je možné konstruktivně zacházet s terapeutovými pocity viny nebo studu.

• Kontrola – V této rovině je místo pro korektivní intervenci ze strany supervizora. Ten je garantem určité dobré psychoterapeutické praxe, parametrů psychoterapeutické techniky a především etického přístupu ke klientovi a také kolegům.

• Teorie – Supervize může zvláště zpočátku tvořit most mezi praktickými prožitky a intervencemi terapeuta a dobrou mírou teorie, která se někdy to terapeutické práce mísí v nadměrné, jindy v nedostatečné míře.

• Osobnostní růst terapeuta – systematická supervizní práce tvoří přirozené pokračování sebezkušenostního výcviku terapeuta. V optimální podobě nabízí i momenty, ve kterých terapeut dokončuje výcvikovou práci na svém sebepoznání v místech, kde se dotýká s jeho terapeutickou prací. Supevizor se v takové chvíli pohybuje na citlivém rozhraní, kde se supervize může blížit terapii supervidovaného. Pokud se udrží v supervizní roli a přitom neodmítá některá osobní témata supervidovaného, může významně přispět k jeho růstu.

Co se lze prostřednictvím supervize naučit?

1. Jak vytvořit terapeutický rámec a terapeutický vztah

2. Porozumět významu role terapeuta pro klienta

3. Všímat si konkrétních detailů a jejich obrovského významu pro práci

4. Přijmout limity psychoterapie

5. Rozvinout dovednost vyjadřovat empatii

6. Jak je důležité mít v zádech teorii

7. Jak oslovit důležité téma přímo a přitom citlivě

8. Jak instruovat klienta o tom, jak psychoterapii využít

9. Jak zvládat vlastní osobnost ve prospěch terapie

10. Přijmout psychoterapii jako aktivní proces – nejen mluvení a naslouchání

11. Jak si všimnout přenosu a protipřenosu

12. Zaznamenat prvky nevědomých významů

Tento text je publikovaný so súhlasom autora. Jeho pokračovanie aj ďalšie texty k supervízii nájdete na týchto webových stránkach.

v doupěti...

Měli jsme návštěvu. Lev ji celou prospal, přestože měl v doupěti úplný harém krásných samic, které jsem si pozvala, abychom u sklenky ostružinového miláčka vyřešily jeden školní projekt, což se posléze zvrtlo v pomlouvání spolužaček a diskuzi o nejhezčím učiteli na naší katedře.
Než jsem si je ale přivedla, musela jsem trochu zapracovat na reprezentativnosti našeho doupěte. Dokonce jsem utřela prach na parapetech a do vázy (teda tupláku) naaranžovala tulipány a hyacinty, co měli v Tescu ve slevě.
Když to pak lev viděl, prohlásil, že bychom si měli hosty zvát častěji. Takhle jsme měli naklizeno naposledy… když tu byla poslední návštěva.

Tulipány v půllitru, háčkované dečky, kytary, obývací koutek čili brloh

Parapet - první rostlina v doupěti, Pejsek a kočička, dárky a suvenýry z cest

Pracovní stůl lva - kaktus, doutník, samolepky…

Pískovcová socha od tatínka jednoho lvova kamaráda

Bar na lednici

Jak si mladá generace představuje fotogenickou Závislost?

Fantazie středoškolských studentů uměleckých škol nezná mezí. To dokazují i díla přihlášená do prvního ročníku fotogenické soutěže ART ROOM, kterou v loňském roce vyhlásili pořadatelé Open Air Foto Festivalu (dále OAFF) na téma Člověk a závislost. Ty nejzajímavější výtvory si návštěvníci mohou prohlédnout a vyfotografovat přímo na OAFF, jenž se od 5. do 7. června opět uskuteční v Českém Krumlově.

Viděli jste už někdy šaty s vlečkou vyrobené jen z krabiček cigaret? A co třeba odraz vlastní osobnosti na vodní hladině, která evokuje závislost na sebe sama? Nebo tolik oblíbenou čokoládu, do které se doslova namočila a nechala se vyfotit jedna ze studentek? Tato díla zachycená buď na fotografiích anebo v podobě uměleckých artefaktů budou doslova rozseta po interiérech a exteriérech Českého Krumlova. Stanou se totiž nedílnou součástí festivalového programu a vy si je můžete vyfotografovat. 

Prohlášení náměstka Matěje Stropnického k záboru náplavky na Rašínově nábřeží kvůli akci Lodě na vodě

Náměstek pražské primátorky Matěj Stropnický se důrazně ohrazuje proti uzavření náplavky na Rašínově nábřeží pořadateli akce Lodě na vodě. Náplavka je uzavřena pro pěší i cyklisty z obou stran již čtyři dny před samotným začátkem akce, což zcela odporuje předchozí dohodě o jejím pořádání. Na uzavření náplavky si již stěžují i občané, kteří se oprávněně domáhají volného vstupu na náplavku, jak je to běžné po celý rok.

„V případě organizování kulturních akcí ve veřejném prostoru je naprosto nepřípustné, aby pořadatel prostor zcela uzavřel již několik dní před samotným konáním akce, jak se tomu děje v dnešních dnech v lokalitě náplavky na Rašínově nábřeží. Je to podobné, jako kdyby se konala kulturní akce na Václavském náměstí a někdo ho čtyři dny předtím kompletně uzavřel. Vyzýváme proto organizátory, aby odstranili veškeré bariéry uzavírající dnes prostor náplavky, a to v plně v souladu s pravidly pro pořádání akcí na náplavkách vycházejícími z Koncepce pražských břehů a s požadavky Hlavního města Prahy, na základě kterých akci Lodě na vodě povolilo,“ uvedl náměstek Stropnický.

Už za pár týdnů se chystáme na malý výlet na okruh Nürburgring, kde máme v plánu prověřit několik rychlých kombíků. No, ale co si budeme povídat, ‚Ring nemá přezdívku „Zelené Peklo“ jen tak pro nic za nic a i my máme trošku nervy. Obzvlášť poté, co jsme na youtube našli poměrně zajímavá videa… Nečekejte žádné brutální nehody, spíše vozidla a jezdce, které byste na závodním okruhu opravdu nečekali.

I když jsou fronty při vjezdu na ‚Ring při volných jízdách plné vozů Porsche, Ferrari či BMW, potkat se tu můžete nakonec s lecčím. V krátkém videu si tak můžete prohlédnout autobusový zájezd, partičku s dodávkami i nákladem na střeše, frajera s dodávkou od DHL, který jede líp, než lecketrý „závodník“, ale třeba také rodinku i s koly na střeše nebo chlapíka na skůtru.

I když to vypadá úsměvně, je potřeba mít stále na paměti, že Nurburgring je z určité části běžnou komunikací, a i proto se tam občas ukáže něco, co nečekáte. Velký rozdíl oproti volným jízdám u nás je fakt, že valná většina lidí na okruhu umí používat zpětná zrcátka i hlavu, a tak k nehodám s nezávodními jezdci dochází naštěstí minimálně. A kdybyste na svých jízdách po tomhle okruhu potkali nad hlavou vrtulník, neděste se. Někteří holt raději rychlost vychutnávají z ptačí perspektivy.

Příspěvek Nürburgring, to nejsou jen supersporty a závodní auta… – video pochází z auto-mania.cz

Fotografování - Kristýnka (14)

Prosvícené bílé polypropylenové pozadí mi posloužilo jako obrovský softbox pro dosažení velmi rozptýleného světla, kterým jsem nasvítil tento glamour portrét.

Další fotografie Kristýnky si můžete prohlédnout zde: Kristýnka (1)Kristýnka (2)Kristýnka (3)Kristýnka (4)Kristýnka (12).

Moji portrétní tvorbu můžete sledovat na facebookové stránce https://www.facebook.com/portretyzeman. Mé…

View On WordPress

Nové termíny skupinových kurzů Akademie Jak fotit 360

Ve spolupráci s portálem naučmese.cz jsme vypsali nové termíny skupinových kurzů. Nyní vám už nic nebrání v prozkoumání tajů panoramatické fotografie a virtuálních prohlídek. Zarezervujte si místo a doražte! :)

Fotbal - Baroše mám rád, ale disciplinárka je v pořádku, říká Pelta JÁ BAROŠE BA NAOPAK NEMUSÍM, ALE ON JEN VEŘEJNĚ SDĚLIL LIDEM CO MY VŠICHNI UŽ DÁVNO VÍME. PROČ TEDY DISCIPLINÁRKA? DO HÁJE S PELTOU, BERBREM I DAMKOVOU! 16. 4. 2015 13:00 , autor: ČT sport Praha - Předseda FAČR Miroslav Pelta si nemyslí, že by místopředseda fotbalové asociace Roman Berbr po tvrdé kritice od Milana Baroše ovlivňoval rozhodnutí disciplinárky o výši trestu pro útočníka Ostravy. Současně také prohlásil, že důvěryhodnosti nejvyšší soutěže by prospělo, kdyby komise rozhodčích zveřejňovala tresty pro chybující sudí. “Myslím, že nátlak je silné slovo,” řekl na Berbrovu adresu Pelta. “Je to místopředseda asociace a to, že podal podnět, je v pořádku. Jeho formulace, ať konají a zastaví Barošovi činnost, je za hranou, ale spíš to vyvolá opačné emoce vzhledem k výši trestu,” dodal. “Předseda disciplinárky pan Baček je právník renomované zahraniční firmy, má velké zkušenosti, takže na jeho rozhodnutí, stejně tak jako na postoj ostatních členů komise, to mít vliv nebude,” prohlásil Pelta. “Spíš to bude kontraproduktivní,” dodal s tím, že víc mu vadí skutečnost, že se Berbrova zpráva komisi dostala na veřejnost. Baroš po prohře s Plzní na sociální síti Twitter označil českou ligu za žumpu a jako hlavní viníky uvedl Berbra a šéfku rozhodčích Dagmar Damkovou. “Baroše mám rád, ale že jde před disciplinárku, je správné. Nemůžeme o našem fotbale a lize mluvit slovy, jako je žumpa a tak dále,” řekl Pelta. “Baroš může mít pocit jakýkoliv, ale nemůže si myslet, že nám bude dělat ve fotbale revoluci. Liga je produkt, který má nějakou hodnotu. A tohle všechno ji ovlivňuje, sami si tím dáváme vlastní góly,” poznamenal Pelta. “Není možné, aby po každém zápase byly podobné výstupy. Každý ví, jak se zachovat, když se mu něco nelíbí. Je to téma pro vedení a vlastníky klubů, aby podávali podněty a stížnosti.” Podle předsedy FAČR je potřeba trend stížností rázně zastavit. “Dívám se na bundesligu a i tam se dělají chyby. Navíc i rozhodčí jsou jenom lidi a žádný z případů na mě nepůsobil tendenčně,” řekl Pelta s tím, že hráče by měly v první řadě ohlídat kluby. “Pořádek by měli udělat vlastníci a určit, k čemu se má kdo vyjadřovat.” Pelta je také přesvědčen, že napětí by uvolnila i komise rozhodčích, kdyby zveřejňovala tresty pro chybující sudí. “UEFA má sice opačnou praxi, ale když vidím, jaká je u nás nedůvěra, tak si myslím, že by pomohlo, kdyby se řeklo: Ten dostal trest proto a proto,” prohlásil. “Nebudu nikomu nic nařizovat, ale budu o tom s nimi mluvit, situaci by to uvolnilo.”

youtube

Když student o pokusu prohlásí, že to bylo cool…

Celý internet se směje, jen vy nechápete, o co jde. Podívejte na memy - iDNES.cz

See on Scoop.it - Jan Vajda Attorney at Law

Poskládané obrázky, nešikovné kresby, stručné popisky, záhadné narážky a miliony bavících se fanoušků. Pokud vám internetové vtípky, takzvané memy, nic neříkají, pak utečte, dokud můžete. Anebo se pojďte podívat, prohlížením jakých nesmyslů zabíjí čas miliony lidí z celého světa.


See on technet.idnes.cz
Po roce zase v zoo...;)

Jelikož bylo o minulém víkendu krásné jarní počasí, rozhodli jsme se pro rodinný výlet do pražské zoo. Naposledy jsme tam byli na začátku března loňského roku. Těšili jsme se, jak se na to letos bude naše dcerka tvářit;) Říkali jsme si, že by jí to mohlo bavit, protože se ráda kouká na přírodovědné dokumenty a vždy komentuje zvířátka…

Nemýlili jsme se…Dítě bylo nadšené!;) Pobíhalo po zoo, ani nechtělo do kočárku, jak většinou jindy chce…Vůbec dcerce chůze nevadila, naopak až běhala, aby ji zvířátka nezmizela;) Naučila se i díky tomu nové slovo: “nejsou” to, když byla schovaná vevnitř nebo byla momentálně klec prázdná;)

Dále si vystačila s jejím oblíbeným slovem “další”, když přestala pozorovat jedno zvíře a už se řítila k jinému;) Vtipná byla i u slonů, což byli první, které jsme viděli. Pozorovala je za sklem a pak k zábavě ostatních návštěvníků naše dcerka prohlásila dlouze a s opovržením: “fuuj”;) Asi ji nějak vadila hygiena těchto největších suchozemských savců;)

Dcerka nebyla vůbec unavená, pobíhala mezi klecemi a akvárii. Nadšeně pokřikovala, stihla si i užít hřiště či dětské zoo s domácími zvířaty, kde si pohladila kůzlátka. Ani nestihla po obědě spinkat..;) Ke konci již vždy zkušeně zamířila k místu u klece, odkud měla nejlepší výhled. Několikrát i zpozorovala zvíře, které odpočívalo někde v klidu v koutě schované…Byl to tedy oproti loňsku, kdy ji zajímala jen hodně aktivní zvířata, protože ostatní ještě neviděla, a kdy taky většinu návštěvy prospala, celkem velký rozdíl!;) Spokojeně jsem viděla tu její radost v očích…Užili jsme si to všichni!

Níže pár fotek se zvířátky ze zoo;)