pizzus

Odmítla jsem si koupit mraženou pizzu v pomačkané krabici a vzala jsem si místo toho hezkou krabici, uvnitř které byla pomačkaná pizza.

A takhle to je se vším; moje povrchnost.

Većina liječi tugu alkoholom uz tužne pjesme. Ja preferiram pizzu, čokoladu i grickalice uz romantičnu komediju. 

Co budete potřebovat na základ dvou pizz?Půl kila hladké mouky
vodu
půlku droždí
špetku soli
asi lžíci olivového oleje

Droždí v kostce dáme asi do 150 ml teplé vody. Měřila jsem ji teploměrem na vaření a voda měla 30 stupňů. Voda nesmí být horká. Ideální je teplota, kdy do ní lehce ponoříte prsty, aniž byste se opařili. Kostku, tedy půlku kostky, ve sklenici rozmíchejte.
Vydržte asi 10 minut. Poté přelijte do mísy s mouku. Přikápněte olivový olej - pro měřiče: přidejte lžíci olivového oleje.  

Vedle si postavte vlažnou vodu. Začněte těsto zpracovávat rukama a postupně dolévejte vodu, dokud nebudete mít těsto vláčné.
Obvykle se u toho vztekám, že je těsto jako beton, mám vztek a za chvilku už mám zase radost, že mám ideální konzistenci. :D Poté vypracovanou kouli nechte na teplém místě vykynout. Dejte jí asi půl hodinky.
Poté ji rozpulte na dvě stejné části, abyste si mohli upéct dvě pizzy. A rozválejte na pomoučněném vále.


Pizzu potřeme omáčkou, kterou vytvoříme ze dvou velkých spařených rajčat (Ta si nařízněte do tvaru kříže a dejte je vařit do horké vody. Jakmile praskne slupka, můžete vypnout oheň. Vodu slijte a rajčata oloupejte.) a z jednoho protlaku (toho většího, ne toho úplně mini). Přidejte dva stroužky českého česneku, dle chuti osolte a máte hotovou omáčku.

Miluji špenátovou pizzu. Baby špenát si pečlivě omyjte, asi 400 gramů dejte vařit do hrnce s 200 ml vody. Přidejte 4 až 5 stroužků českého česneku nakrájených na plátky. Osolte dle chuti. Až špenát zvadne a v hrnci už nebude žádná voda, máte hotovo.

Pizzu nejprve potřete rajčatovou omáčkou. Poté rozprostřete po celé ploše špenát. Na něj nakrájejte žampiony a nakonec zasypte kukuřicí. Tahle kombinace nemá chybu!

Neapol není jen rodištěm proslavené Margherity, ale i pizzy Marinara. Ta se skládá z rajčatového základu, česneku, oregana a olivového oleje.
Tuto pizzu nejčastěji jedli námořníci (italsky marinaro), kteří ji namísto chleba přikusovali k upraveným, čerstvě uloveným rybám a mořským plodům.
Naši novou Gourmet pizzou se hrdě hlásíme k této tradici neapolských rybářů.
Pizzu si můžete objednat v pekárně, na Tržnici i v ristorante Konírně.
#pizza #marinara #gourmet #neapol #italie #wfm #winefoodmarket #winefood by winefoodmarket http://ift.tt/1B9FJbB

Eat pray love in Ukr, díl 17

5.5.

Včera pondělí, tady svátek. Prý ničeho, prý prostě jen prodloužení víkendu – v pátek byl svátek, tak proč nemít ještě den volna. Nebo svátek připadal na sobotu, tak se to musí vynahradit. Překládání povídek, potom odpoledne seznámení s rozkošnou tříletou paní Medou, jíme pizzu a bloumáme Kyjevem.

Děsí mě, že budu muset jít pozdě spát, abych spala celou noc. Začínám chápat ty lidi, co zůstávaj dlouho v hospodě či chlastaj.

Čtu sloupky Sibylle Bergové, o závisti, o tuposti, taky píše, že už vynalezli roboty, kteří pečují o staré nemohoucí lidi. Píše: Západoevropana dnes dojme spíše to, že se mu rozbil počítač, než že se mu rozbila babička. Milující robot se o ni postará, on jen přepošle částku na údržbu robota.

Golf prý přijde většině jeho hráčů příliš zdlouhavý. A život? Život nepřijde většině jeho hráčů zdlouhavý?

Ruská média píší, že Británie porod Kate zinscenovala. Byla prý moc svěží a dobře učesaná. Ruské matky spekulují, že rodila už před několika dny, podle konspirátorů vůbec.

Poslední zpráva ve výčtu zpráv v rozhlase zněla: Příští rok mají platy růst výrazně rychleji než ceny.

Dnes pracuju, maily a tak. Pak jdu učit Sergeje. Okopírovala jsem mu povídku z Revolver Revue, kterou jsem přečetla o víkendu a strašně mě bavila (Jaroslav Formánek: Franc). Super text. I Sergije to chytne, hltá ten text, přečteme jen asi 4 strany, diskutujeme. Číst umí moc dobře. Ptám se ho, co chce za domácí úkol a on že hned jak přijde domů, musí si tu povídku dočíst, je hrozně zvědavý, jak to bude dál. Hurá, to se povedlo!

Potom jedu na Vasilkyvskou učit. Všechno je v pořádku. Dnes se sama něco naučím! A sice že sloveso se rusky řekne „hlahol“.

6.5.

maily: ahoj, není mi moc dobře. Divně spím, jsem roztěkaná. Včera jsem usnula u dokumentu o roztodivné černobylské přírodě – zkoumají tam ptáky a listy, oboje je zmutované a zkoumá se způsob té mutace. Když se tam bojím jet (matka mi to zakázala), tak jsem si o tom aspoň pustila dokument a samozřejmě u toho usnula a spala až do rána. Podcenila jsem myslím různé druhy emocí, i nemilostné a negativní stále doznívají a tady, v tom skleníku, který jsem si tady vyrobila, ještě zvláštně rezonují o stěny. Ale vlastně je to už spíš takové vakuum a to je sice takové nezvyklé, protože jsem zvyklá na ten rastr ve dvou, ale má to i své příjemné stránky. Mám podivné tendence chtít pravidelně komunikovat s ex, tak tomu se musím vyhnout…

Jinak četla jsem v pátek na Chreščatyku (to je ta obrovská ulice v centru města) Lundiakovou a přišel za mnou nějaký děda a spustil na mě vodopád slov, rozuměla jsem jen to, proč jako nečtu Šolochova. Z té obálky knihy Imago byl trochu vystrašený. Tichý Don má jinou obálku…

Píšeš o prázdné vysypanosti. To se stane, když se zmáčkne: Vysypat koš. Tlačítko: naplnit koš ale neexistuje. Hm, to bude jarem. Neboj, nejsi v tý bryndě jménem život sám§

V ÚTULKU 2 ROKY. Jsem číslo 4994. V útulku jsem skoro dva roky. Jsem pes, měřím 40 cm v kohoutku a mám cca 5 let. Jsem hodný a smutný, chtěl bych domů.Útulek pro psy Karviná

Dnes oběd s učitelkou češtiny Juliou, jde i Lucka a ukrajinský fotograf Igor, velmi milý. Ptám se ho, co fotí, prý lidi, prostě na ulici. Já dnes vyfotila cestou na Chresčatyk dva chlapy, jak se baví nad otevřeným kanálem.

K obědu jsme si omylem dali nějaké jídlo z jater, v puse pak podivná pachuť. Sedíme pak s učitelkou Juliou u Zlaté voroty a já to zapíjím čajem, který si koupím v těch podivných autostáncích, ve kterým prodávají kafe za 10 korun=hřiven. Nevěděla jsem, že mají i čaj, no tak hurá.

Mluvíme s Juliou o situaci v zemi. Trochu nadává a vysvětluje mi, jak je to s těmi jazyky. Situace je velmi schizofrenní. Většina východu země mluví rusky, většina západu země ukrajinsky, Kyjev je město, kde se to láme. Mluvit ukrajinsky je dnes taky i módní trend, takový statement světu. Říkám, že módní trendy jsou přepálené a trochu trapné, ale utváří mantinely a můžou inspirovat lidi líné myslet. Uff, oddýchne si Julia, vlastně můžeme být rádi, že Putin spolkl jenom Krym a na i celou východní Ukrajinu, kde jsou lidi hrozně lhostejní a za peníze udělají cokoli.

Dnes děláme předložky v/na. Diskutujeme už zase o výrazu „na Ukrajině“/„v Ukrajině“. Národní identita. U věty „Přeju si strávit víkend na horách“ se studentky ptám, jestli má ráda hory a jaké hory na Ukrajině mají. Odpovídá, že mají Karpaty a taky hory v Krymu. Náhle ticho. Opravím ji, že se říká „na Krymu“ a ona na mě vyvalí oči a řekne: ano, to je ten Krym, co s ním máme takové problémy. Teprve teď zcela pochopím ten pocit, jaké to je, když vám vezmou kus země, překreslí mapy a vy jste tam přitom jako holčička jezdila lyžovat… Navíc jakoby pořád doufali, že se to ještě změní.

Nenadarmo se v ukrajinské hymně zpívá:

Povstaňme bratři v boj krvavý od Sanu k Donu,
V domovině otců nenecháme nikoho vládnout.
Černé moře se usměje, děd Dnipro zaraduje,
V naší Ukrajině se osud změní.

A babky, co zpívaly dnes před metrem Universitět, svou píseň zakončily hlasitým zvoláním: Sláva Ukrajiny!

Řekla bych víc, ale nemám co, dnes v metru někdo omylem na mě zmáčkl tlačítko delete, dotaz: really delete everything? ok. deleted

8.5.

Dnes únavný den. Včera jsem do noci četla sazbu knihy Halič skvělého slavisty Martina Pollacka. Trochu pro mě jímavé téma ve dvou ohledech: překlad této knihy mě zachránil před hlubinnou trudnomyslností zimních měsíců tohoto roku, dále tématem je vystěhovalectví na konci 19. století z Haliče – historie se opakuje, jen se lidi hemží odjinud jinam. Afričtí uprchlíci vypadávají z přeplněných lodí, když se horečně snaží dostat do Evropy, Ukrajinci prchají z východu na západ své odkrojované země, protože východ je nebezpečný.

Pocity, že vše se neustále opakuje, z historie se nedokážem poučit, blablabla. Dobře se to čte, snad to bude ok. Dnes jsem to dočetla a odeslala grafičce K.

Dnes velmi, ale velmi únavná výuka. Nevím, jestli to ale nebylo tím, že jsem předtím do sebe hodila jedno malé lvovské pivo. Možná. Každopádně dnes celý den plačtivé počasí, večer všichni vyždímaní. Musím vynaložit extrémní množství energie na rozpumpování hodiny. Někteří přesto zírají jen do papírů, odmítají reagovat, mám pocit, že si ujeli na tom, že čeština je vlastně hrozně jednoduchej jazyk, čili není důležité si psát slovíčka, ani se je učit. Takže hrozím, že příští hodinu bude text a pořád dokola se ptám: rozumíte tomu? rozumíte všemu? Nekonečné boxování.

Ve dvě ráno: chci si konečně umýt příšerný vlasy a teplá neteče. Připadám si jako kretén: házím vzápětí do guglu: “kyjev teplá voda”. No ale záhy vidím, ne, není to úplně od věci být v tomhle paranoidní… S takovouhle budu mít brzo dredy a smrdět jako tchoř.

Zítra výlet do Lvova, “Vídně východu”, těším se na dva dny bez počítače. Těším se na vlak.

5

9.5.2015 Sobota
Koně obsadila Hanka s Ničou a vyjely ven i přes hrozbu deště. Nikču jsem vybavila z vlastních zásob. Hanka se ještě stavila doma pro svou plášťenku a vyjely. Cestou ze střednic opět zabloudily, nakonec ale potkaly zase známá místa a domů přijely hned jak skončil první bouřkový příval, vykoupané skoro líp než Klárka včera z Labe.Jejich cesta měřila nakonec skoro 35km, takže se prošly skutečně pěkně :)
Míšu dnes přijely hlídat Lada, Bára a Jarmilka, tak ji vzaly na chvilku k Labi a pak jsem jí dělala společnost v ohradě, aby nebrečela tolik.
Než se koně vrátili, musela jsem jít domu připravovat suroviny na pizzu k večeři. Nakonec jsme ale večeři stihli akorát mezi pohádkami. Pak si holky rozdělily služby a hlídaly Míšu celou noc přes obrazovku počítače, abychom jí nerušili osobně. Hříbátko zatím stále nemáme :(