pizzus

Zahrajme si na štěkanou

Ohlalà, chvíli se snažím učit a co se najednou nestane věcí. 

Takže, před pár hodinami jsem sem hodila fotku z posledního zvonění. Čtyři šklebící se holky s malůvkami na obličeji. A udělala jsem to nemístnou blbost, že jsem do tagů zadala i “indiáni-vlastně pardon, native americans” 

Člověk by nevěřil, co všechno se může stát. Během takových dvaceti minut jsem byla označena vykradačem kultury, rasistou, problémem 21. století a bůhví čím vším ještě. Proč? Protože jsem na sebe vzala indiánský kostým. Wow. (Kdyby se slečny dozvěděly, že jsem v tom kostýmu i vydělala dobré dva tisíce, to by byla aspoň mela, hm.) 

Protože kostýmy zakládané na rasové příslušnosti by neměly existovat. To, že žijeme v globalizovaném světě, kde se kultury holt střetávají a mísí (a díky tomu máte v Americe pizzu, přátelé), nezabralo. To, že v česku nemáme problémy s rasismem rozměrů Uncle Sama taky ne (ono holt Rusko v sousedství uždibující kousky Ukrajiny - hlavně mě za to nikdo nebijte, proboha, je to nadsázka není vlastně žádný problém a já bych měla své dny trávit tím, že hledám každý textový post a snažím se najít stopy rasismu - oh, ty nosíš vyšívanou vestu, která vzdáleně připomíná náš moravský kroj, ty vykradači kultury!). 

Měla jsem pocit, že jsem klidný člověk, co nevyhledává konflikty. Konflikty zřejmě usoudily, že jsem byla z obliga vážně dlouho a vyhledaly si mě samy. V podobě střelených patnáctiletých holek. Bože chraň. (Nevykrádám teď počátky křesťanství?) 

Je vážně ironické být nazván rasistou od člověka, který vzápětí prohlásí, že všichni bílí jsou rasisté. A proč že jsem to vlastně rasista? Protože nevím přesně, jak se v angličtina /která je mým 3. jazykem) řeknou “kmenové znaky”. Oh, omlouvám se. Já se na prvním ročníku zřejmě pořádně neučila slovíčka. 

Ne, vážně, tohle mi připomíná, proč jsem se rozhodla odejít z “American tumblr”. Česko moje milované, jakkoli jsi otravné a prohnilé, já tě mám stejně ráda. (Jsem to ale nacionalista, urgh). 

2. povídka-Všichni spali

Byla neděle, 19. dubna.
Všichni obyvatelé Lipové Aleje věděli, že v neděli se nemůže stát nic zajímavého. Že v neděli každý spí do deseti, snídá v poledne a obědvá po třetí hodině na náměstí v bílém stanu. Že v neděli se mají číst knížky nebo hrát na klavír, ale rozhodně se nemá vařit, uklízet, učit se nebo jakkoli pracovat.
V Lipové aleji proto uklízeli už v sobotu.

Na náměstí postavili velký bílý stan, který se se západem slunce zbarvil do oranžova a okolo něj rozestavěli dřevěné stolky a slunečníky. Spěchali domů, aby ještě stihli napéct koláčky, pizzu, přichystat ovoce a salát k zítřejšímu obědu.

O půl desáté všichni usínali s radostným očekáváním další mírumilovné a klidné neděle. Všechny budíky ve městě byly nařízeny na desátou, všechny kromě jednoho.
Možná, že si jeho majitel jen zapomněl posunout ručičku z osmé na desátou.
Nebo zapomněl záměrně, chtěl se podívat na východ slunce, i když by tím porušil tradici pozdního vstávání.
Možná, že chtěl ráno ještě natrhat čerstvé ovoce a donést plný košík k jednomu ze stolů.
Možná, že si pod postel schoval batoh s oblečením a se zásobami jídla, do kapsy ukryl mapu, budík překryl polštářem, aby nikoho nevzbudil a v hlavě měl plán. Možná je to pravda, ale nikdo to nepotvrdí. Nikdo neviděl osmnáctiletého mladíka vycházet ze dveří domku a procházet náměstím. Nikdo neviděl, jak se rychle podíval na hodinky a dal se do běhu. Nikdo neviděl, že městem každou neděli v osm nula pět projíždí vlak, plný lidí, kteří si povídali, a nikdo z Lipové Aleje neslyšel, o čem.                    

„Myslíte si, že je to pořád baví?“ řekl jeden, oblečený do podivných šusťákových kalhot. V ruce držel blok a propisku.

„Co by je mělo bavit? Nikdo z nich neví, že nedodržují své tradice, ale ty vymyšlené,“ podotkl muž, připomínající spíš růžové prase navlečené do obleku, než člověka.

„A není to trochu kruté? Celý svět se o nich baví, jejich fotky jsou v novinách a oni o nás nemají ani tušení.“

„Ne.  Kruté by bylo, kdyby o nás věděli, ale nemohli za námi. Myslí si, že jejich svět je jenom tohle jedno město a všude jinde jsou pusté pláně,“ odvětil.

„Trochu jako myši v kleci.“

„Ale jsou šťastní.“

„Plánujete je někdy začlenit do běžného života?“

„Ne, zatím ne. Dokud budou jezdit turisti a vědci, bylo by nesmyslné rušit tak významný experiment“

„A co pracovní síla? Měl byste víc zaměstnanců v továrnách,“

„Ne, experiment rušit nebudu,“

I kdyby se někdo z Lipové Aleje o vlaku dozvěděl, nezjistil by, k čemu slouží. V knihách žádný takový vynález popsaný nebyl. Ale zato se v každé knize zmiňovalo, že Lipová alej je jediné bezpečné místo na planetě Zemi, a že na počest vzniku města se musí každou neděli konat slavnost.

I kdyby se někdo dozvěděl o mladíkovi, který se skrýval za keřem, nedaleko místa, kde vlak každou neděli v osm deset zastavoval, nedokázal by ho zastavit. Trochu se napřímil a těsně před tím, než se vlak dal do pohybu, skočil. Zachytil se zábradlí na zadní plošině. Vlak se rozjel.  Nikdo si ničeho nevšiml. Všichni spali. 

                                                      ***

„Jak si můžete být jistý, že vlak nikdo neviděl?“ zeptal se novinář.

„Je to tradice, v neděli se spí do deseti. Nikdo by se neodvážil ji porušit. Když jsme projížděli městem, ještě všichni spali.“            

228/365 (18/4/2015)

byli jsme se projet a pan M. mi ukázal opuštěné koupaliště uprostřed ničeho. potom jsme po soukromé párty v autě nabrali Páju s Jirkou a jeli jsme na pizzu. Přidala se k nám dokonce i černá kočička. dostala jsem lízátko, které barví jazyk do oranžova.

Recept na najlepšiu domácu pizzu ale aby to nebola buchta ani kus dreva? Stále mi ešte v trúbe chýba ďalších asi 200°C ale nie je to úplne zlé. Chce to vysokú hydratáciu, vyzreté cesto (ideálne v chladničke aspoň 2-3 dni) a vysokú teplotu pri pečení.

Bakers formula:
Múka, hladká……59%
Voda…….39%
Soľ……….2%
Droždie, instantné…0.4%

Done! 💨

Integralna pizza s kozjim sirom i špinatom

Ne znam kako sam napravila ovo tijesto, stvarno ne znam. 

Nedjelja navečer je, trgovine ne rade, a ja nemam ni oštrog ni glatkog pšeničnog brašna za pizzu koju sam gladnoj sestri i gladnom Vedranu obećala putem do Zagreba.

Od brašnastih stvari, imala sam samo nešto malo integralnog brašna, malo griza i pšeničnih pahuljica. Umjesto standardne količine bijelog brašna dovoljnog za jedan pleh pizze, pomiješala sam, dakle, zobene pahuljice (60%), integralno brašno (30%) i griz (10%). Ne znam zašto sam stavila griz. Izgledalo je pretamno sve zajedno, možda zato. 

Tijesto nisam stavljala da se diže pa nisam koristila kvasac. Inače, recept za dosta dobro tijesto za pizzu koje se ne diže imate na Domaćici.

Ne znam koliko sam čega stavila u tijesto, ali osim tople vode, ulila sam i malo toplog mlijeka, 2 žlice maslinovog ulja i posolila.

Prvo je ispalo pregnjecavo pa sam dodavala integralnog brašna dok god nisam dobila nešto što mogu mijesiti i izvaljati. Bilo je jako teško prebaciti pizzu na pleh, morala sam je prepoloviti pa staviti svaku polovicu odvojeno. Kad sam stavljala drugu polovicu, dobro sam je spojila s prvom, malo sam ih preklopila i premazala maslinovim uljem. 

Sastojci za nadjev

  • 1 šalica pulpe
  • origano (po želji)
  • kozji sir (natrgati na komadiće)
  • parmezan
  • 1 šaka mladog špinata (staviti nakon pečenja)

Kad sam stavila nadjev, poškropila sam sve s malo maslinovog ulja i stavila peći 15-ak minuta na 180 stupnjeva. 

Nakon pečenja, na vrh pizze stavila sam špinat, a bilo bi super da sam imala još i rikolu. 

Svima je ovo, zapravo, bilo fino! :) 

Tijesto je bilo neobično, ali neloše. 

Izgleda da pizza stvarno trpi sve! :) 

25. travnja 2015.

5

Nedelni prochazka v DUMBU. Poprve jsme se dostali do slavne pizzerie Grimaldi’s. Pizza z Grimaldi’s je pry oblibena mezi celebritami. U vchodu vzdy byva dlouha fronta, ale tentokrat nebyla tak dlouha jako obvykle, tak jsme to zkusili. Po 15ti minutach cekani jsme se dostali ke stolu. Na pizzu jsme pak cekali dalsich 30 minut. Dobra pizza, ale uz jsem mel urcite lepsi..

Rozhovor So Sestrou 😃
  • Miška:Ty si moj najvacsi vitaz! Tie pipky, co spamuju face a instagram svojimi retusovanymi fotkami ti nesiahaju ani po clenky, nehovoriac o tom, ze v zivote na rozdiel od teba nic nedokazali...Lubim ta! ;)
  • Ja:A musia fotit vsetko to zdrave co akoze zjedia na obed pritom vsetci vieme ze hned ako to hodia na net to vyhodia do koša a objednaju pizzu 😂🔝
  • Miška:Presne tak! My sa za svoju milovanu pizzu nehambime a odfotime rovno s nou! :D
  • Ako mohla si nás takto zrušiť 😑😂👏
Pizza sa špinatom i kozjim sirom

Ako je netko možda pomislio da Koja koza već ima sira, nažalost, ne… 

Svi me pitaju kad će krenuti sezona, ali ne znam što bih pametno rekla. Ne još. 

Poslat ćemo obavijest. :) 

Kupila sam danas kozji sir u trgovini (znam, blasfemija) jer sam našla previše recepata u kojima se koristi, a doista više ne mogu čekati da kozlići prestanu dudati te svoje mame. :D 

Sastojci

  • tijesto za pizzu
  • malo natrganog kozjeg sira 
  • 5-6 prepolovljenih cherry rajčica
  • 2 šake špinata (nije potrebno prethodno kuhati; ako su veliki listovi, treba ih narezati)
  • nekoliko sušenih rajčica
  • parmezan
  • maslinovo ulje
  • prstohvat origana

Postupak

Zagrijte pećnicu na 200 stupnjeva. 

Razvaljajte tijesto za pizzu i stavite ga na pleh. 

Premažite ga maslinovim uljem i naribajte na njega parmezan, ravnomjerno ga rasporedite. 

Stavite tijesto u pećnicu na 5-6 minuta, dok ne počne dobivati boju. 

Špinat pokapajte s malo maslinovog ulja i promiješajte

Potom izvadite tijesto iz pećnice pa na njega stavite špinat, nakon toga cherry rajčice (ja sam ih prepolovila i svaku sam malo zgnječila da izađe sok jer nisam koristila paradajz sos), kozji sir, pospite s još malo parmezana i malo origana. 

Prelijte cijelu pizzu s još malo maslinovog ulja i vratite u pećnicu na 10-15 minuta, tj. gotovo je kad korica sa strane postane hrskava. 

Jako fino! :) 

18. travnja 2015.

“Decko” ; zatrpa te s kolicinom slatkisa i pusti da spavas i jedes jer si u pmsu i nista ti nije po volji. Nakon toga ispece pizzu. Imma marry that bitch. 💕💍💞