The 2nd Law will be released with the option of a bonus DVD on September 17th, according to a reliable source. Like many previous Muse releases, the bonus DVD will include a ‘Making of The 2nd Law’ documentary, plus ‘Extras’ (maybe footage from The Resistance tour?).

The news is backed up by a marketing document recently leaked on Twitter. The document revealed details surrounding the album’s launch, promotion and release formats.

—  THE 2ND LAW BONUS DVD @ Muselive

Stadt Cochem mit der Burg Cochem im Moseltal by Polybert49 on Flickr.

The castle was probably built around the year 1000 by Count Palatine Ezzo. It was mentioned on March 17, 1130 by a certificate.

oh hey look finne’s traveling buddy, muselle

finne is always annoyed by how muselle is such a morning person and also by how tall he is compared to him but he loves having him around ofc

and muselle might just be a runaway prince from another kingdom who knows

9

Fotokroužek dýcha a žije! Byť jinak a snad i lépe. Kuba a ani já, Ondřej, už jsme nebyli sto se Dykfotu věnovat naplno, kdy jeden z nás se musel přestěhovat do Práglu a druhej se nasměrovat trochu jiným směrem. A tak jsme potřebovali Dykfoto předat dál. Hledali jsme poctivě, ptali jsme se různých fotografů, potkávali se s “hmmm, a to jako zadarmo?” a nakonec jsme lépe vybrat nemohli. Jsou dva, teda možná čtyři, a přebírají za nás Dykfoto s muzejními dětmi. Však nebojte, oni se vám brzo představí sami. A co s IQéčkem a s jejich staršími studenty? Tam vyčkáváme do dalšího půlroku a začnem na novo, takže všechno bude! Ale to neznamená, že bychom už byli z toho venku. Samo sebou, že budeme k ruce a sem tam něco odučíme, jen to bude čím dál víc zřídka. A kdoví snad se k tomu i někdy vrátíme, s plnou vervou a ve velkým. Každopádně kapitola se uzavírá a pomalu se dostáváme ke druhé.

A jak to všechno začalo? Celé Dykfoto vychází z konceptu keňské neziskovky MYSA, ve které jsem minulý rok strávil čtyři měsíce a odkoukal jsem celé know-how. Ostatně jeden z našich nových lektorů, Jiří Renza, si prošel tou stejnou stáží. Před šestnácti lety se jedna korejská fotografka Lana Wong rozhodla, že dětem z Nairobských slumů rozdá analogové foťáky, naučí je fotit a dá-li bůh, tak z toho něco i vyleze. Fotografie fascinovaly svou bezbřehou autenticitou a sebevědomou spontánností, kdy výsledné fotky byly jedinečným svědectvím, které ani sebeprofesionálnější fotograf nemohl napodobit. Jedním z výstupů byla i dodnes uhrančivý kniha: “Shootback: Photos by Kids from the Nairobi Slums”. Nešlo však pouze o samotné fotky. Děti, které se do projektu zapojily, najednou dostaly dlouhodobější perspektivu, naučily se trpělivosti a na chvíli vypadly ze svého zaběhaného světa.

Během let se z nárazového projektu stal běh na dlouhou trať. V neziskovce MYSA, které se zabývá hlavně fotbalem pro mládež a děti z ulice, vzniklo samostatné oddělení Shootback. Dnes tento program vede Peter Ndolo, což je mimo jiné jeden z těch, jenž začínal přímo s Lanou Wong (najdete ho i v té slavné knize, nápověda: kluk se slunečnicí). Za tu dobu Shootbackem prošly několik tisíc dětí a některým z nich to změnilo život. Např. jeden se stal oficiální fotografem OSN, další dva jsou teď fotografové celostátních deníků v Keni apod. Ono to jde, stačí jim dát šanci, čas a příležitost. Ostatně v galerii výše máte pár příkladů od mých vlastních studentů, které jsem tam učil, a je zajímavé je porovnávat s těmi od našich studentů tady v Brně.

A tak když to funguje v Keni. Proč to nemůže fungovat tady? Když to zvládají keňské děti, tak proč by to nedaly ani ty romské? V ten moment jsem přibral Jakuba, zaháčkovali Muzeum a IQéčko, vyfundraisovali jsme foťáky a hurá do ulic. Avšak bez pomoci Petry a Julči z Muzea, nebo Kláry z IQéčka bychom to dohromady nikdy nedali a vlastně mě doteď fascinuje s jakou vervou v nás věřili a do celého toho podniku se pustili. Stejně tak děkujem všem, kteří nám přispěli foťákem nebo stativem. A jak to bylo dál? Tak skrolujte níž a uvidíte.

Sejdeme se v lepších časech

Za celý tým Dykfoto

Ondřej Šálek


PS: Ta stáž v Shootbacku se koná každým rokem. Vypisuje se v rámci programu GLEN a u nás ho koordinuje INEX-SDA. Pro další informace klikejte zde: http://www.inexsda.cz/cze/glen Jo a ten Shootback má webovky zde: http://www.mysakenya.org/In-the-Community/photography-shootback.html A kdyby jste se pídili po té knize, tak tady ji seženete na Amazonu: http://www.amazon.com/Shootback-Photos-Kids-Nairobi-Slums/dp/1861541325

nikdo za nic nemůže

nemohl jsem si pomoct působit bolest,
nemohl jsem si pomoct, musel jsem jít.
nemohl jsem si pomoct, ale teď jsem zpátky,
nemohl jsem - ale ty mi musíš odpustit.

Včera, cestou z focení svatby, jsem prostě musel na kopci zastavit. Byla zima, já nebyl pořádně oblečej a vzhledem k nějaké viróze sem se těšil do peřin jak málokdy. Ale i přes technické nedostatky fotky (a aktuální záchvaty kašle) jsem rád, že jsem zastavil.

Foto: pohled na Borovnici, za kopcem pak v dálce Polička

• Šesté dojmy z Malaba (2.-7. týden ,srpen-září)

Poslední událostí byl Běh Terryho Foxe, opravdu se uskutečnil a dokonce měli i tričko pro mě. Bylo to milé oživení a taky dobrá výmluva nepracovat v neděli až do tmy. Naneštěstí bylo vedro, slunce pálilo a vlhkost vzduchu byla hodně vysoká, ale co by člověk pro dobrou věc a sebe neudělal. Všichni to přežili ve zdraví, jen pro jednoho účastníka muselo dojet auto, protože běžel dál než měl J

Ebola je sice pořád dost daleko, ale díky tomu, že se vyskytla v Nigérii, tak jsme s německou letkou na nějakou dobu dolétali. Osvěta byla vynikající, náš medik asi 8x musel vysvětlovat, že vzduchem se opravdu, ale opravdu nepřenáší a jídlo z buše je dobré tepelně zpracovávat. Bohužel tradice jsou někdy silnější.

Přijela delegace z Prahy – Lucka s Marcem. Detaily zmiňovat nemůžu, protože to budou možná číst. Překvapivě žádná katastrofa nenastala, jen výlet na ostrůvek, který má připomínat původní džungli úplně nedopadl, komáři v deštové sezóně jsou všude. Díky proviantu z Prahy už se tady ví, jak chutná Studentska pečeť, problémem je, že na ten ansámbl by si čokoládovna z Modřan mohla rovnou otevřít další továrnu.

Na chvilku se zastavím opět u dochvilnosti, akademická čtvrthodinka je jěště v klidu, zajímavé je, že při odchodu z práce minutu dvě po „padla“, nikde nikdo, asi si během dne stihnou seřídit hodinky, které ráno opět nefungují. Nejvíc mě pak baví výmluvy typu dopravní zácpa (nejsme v Angole), pokud se tu opravdu někdo zdrží chvíli na cestě, tak je to jedině když se tu objeví prezident a uzavírají se silnice. A samožejmě pokud je nějaká akce s jídlem a pitím zdarma, člověk se musí obrnit trpělivostí, máme tu střízlíky, co mají 35kg s postelí, do sebe jsou schopni naládovat 3 velké talíře plus dva dezerty na oběd, nejen, že se to podepisuje na produktivitě po obědě, ale zdá se to fyzicky skoro nemožné.

Kemp je malý a pokud někdo onemocní, tak se to šíří jako lavina, na týden jsem si pořídil novou kamarádku – antibiotika, test na malárii mi naštěstí nevyšel. Počasí tomu taky nepřispívá, občas prší celý den (kdo zná film Na samotě u lesa, ví) a v kanceláři polovina osazenstva sedí ve svetrech.

Díky výhře reprezentace proti Nizozemí už několik lidí ví, že Československo zaniklo, fotbal je tu fenomén, hraje se prakticky všude, s místnima chodíme hrát jednou týdně a občas se to brousí jak v Lize Mistrů, horká krev je prostě znát.

Ujala se jedna tradice a to že kolegyně vyhlásí večírek, který umístí do našeho domu, akorát poprvé zapomněla pozvat jednoho obyvatele, trochu překvapení, ale vše se nakonec zvládlo včetně grilování (nikdo neuhořel a jídlo bylo vynikající). Další akce už proběhla v komornějším duchu, teď jen jí příště přemístit o dům dál.

Skotské referendum nabídlo zajímavé situace, máme tu dost Angličanů i Skotů, hecování a sázení probíhalo několik dní, jídelníček v den referenda byl hodně skotský (šéfkuchař si dal hodně záležet), výsledek už všichni znáte. Zajímavé je, že o pár dní později při Ryder Cupu (souboj USA vs. Evropa v golfu) Angličani a Skoti seděli a fandili spolu a jelikož Evropa obhájila, tak to Amíci pár dní jednoduché mít nebudouJ

P.S. Speciální poděkování Maťovi, že můžu vidět české pořady a taky fotbalové derby 

Hortolândia abre museu em antiga estação ferroviária

Hortolândia abre museu em antiga estação ferroviária

Desenvolvimento começou ali, onde tropeiros paravam para descansar; moradores contribuem

Por Diego Almeida

Não há endereço mais emblemático para abrigar a memória de Hortolândia do que a Estação Ferroviária Jacuba, no Centro da cidade. O desenvolvimento começou ali, onde tropeiros paravam para descansar.

Agora, sem passageiros, mas com muito fôlego de construir novos capítulos para esta…

View On WordPress

Den 5. pro změnu do Dowe

Rozbití vstáváme, Péťovi se nechtělo, a proto jsem ho musel vzbudit, za což mi byl velmi vděčný a vyčítal mi to ještě odpoledne. Mě přišlo , že to byla správná věc, protože jsem chtěli vyjet dřív než obvykle, což bylo zbožné přání. Hualine je opravdu kouzelné místo, navíc to tu okupovali fajn lidi, se kterýma by se dalo kecat klidně celý den, možná i dva. Než se rozhoupeme k činům, jdu si zaběhat do místního turistického  centra,  v průběhu této doby si dával snídani, a směle četoval na fb. Jak málo stačí ke štěstí že?

Po přiběhnutí mě napadlo, že bychom se jim měli “odměnit”. Jak? Péťa kromě dvou litrů slivovice dovezl taky pár dárkových předmětů např. šátky, bonbóny a náramky s nápisem (Ostrava či Česká republika). Tato pozornost je neskutečně potěšila, ovšem to potěšilo i nás, mimo to ještě Péťu napadlo, natočit klip pro náš výborný fotbalový klub Fc Baník Ostrava. Promo jak sviňa. Znělo to celkem jednoduše, ale provedení nebylo jen tak. Naučit Taiwance : Baník pičo, baník pičo, FC B a nebo Češi do toho  byl skoro nadliský úkol ale po 15 minutách to relativně zvládali dobře.  Obě strany byly spkojené, ale taky místo toho abychom vyjeli v 9-10  vypadalo to na 12-13, pozdější termín nakonec byl ten, který jsem si vybrali, no nechtělo se. Já jsem navrhoval zůstal další noc, ale můj parťák byl proti, co se dalo dělat.

Na rozpáleném skůtru, a žhnoucí cestě si to ženem do Dowe. Říkali nám, že to tam není špátné, celkem dost turistů, dlouhodobě žijicích cizinců, pár barů, kde vypít, a vykupat bychom se taky mohli.

Původní plán byl , že objedeme Taiwan podél pobřeží, ale po jednom typu na rafty v Reisu míříme do vnitrozemí, chtělo to zažít něco jiného něž, jenom mít nonstop otlačenou prdel z dlouhé cesty. Vypadalo to na 100 km, to nebyl žádný problém, jelikož silnice byly v perfektním stavu, a to prospělo nejenom posádce ale taky skůtru, který si po těch pár dnech zažil svoje. Nic speciálního se v našem perimetru nedělo, celkem nuda. Jistěže jsem potkali pár lidí, kteří s nám chtěli komunikovat, což naši cestu lehce oživilo. Minuli jsme pár pěkných scenéreckých míst, které stály za vyfocení, jinak to bylo jako někde na “Route 66”,  samé pralesy, hory, a jenom rovná cesta. Po pár projetých hodinách nám solidně vyhládlo, a Péťa míří do 7/11, já si chtěl tento den více užít a výdávám se do ulic menšího města. Toto město byla jedno z mnoha, kde projíždělo mnoho cyklistů a jednu partičku jsem odchytl v místní r

estauraci. Borci si dávali jakousi specialitu, byl to sekaný led, s různýma druhama fazolí, dělané na sladko. No, ušlo to ale moje zuby by mohly povídat svoje, v tu ránu mě napadlo, že se nemám ani čemu divit, že má většina Taiwanců, tak hnusné zuby :D. Bylo to naposledy, co jsem si to dal. Po sváče Péťa přišel za mnou, a najednou, vzbudil poprask, protože najednou tam byli dva běloši, ouu :D. Dáváme se do lámané konverzace s místní dcerkou paní majítelky. Byla to celkem komedie ale ruky a nohy vždy, a všude funguvaly. Po tom všem následuje pár fotek, výměna facebooku a jeto! Všichni jsou štastní, spokojení, a to je hlavní.

Další příběh, který stojí za zmínku se jmenuje hledání raftů. Mapu v ruce máme, ale i přesto to nemůžem najít. Jdeme za borce, jesltli by nám mohl poradit, ochotně nám odpovídá a snaží se nám říct jak by to šlo. NIcméně, soudě podle naších zmatených výrazů, zavírá krám bere skůtra a jde nám to ukázat. To je frajer. Po 10 minutách dorážíme na místo. Vypadá to pěkně a jako jedno z typických turistuckých středisek, které jsme minuly. Děkujeme a jdem to očíhnout. A v tu chvíli to celkem zamrzelo, kdy nám pověděli, že poslední rafty vyjely v 13:00 a v tu chvíli bylo 15:00. Jo to je tak když se vyjíždí po 12té. Lehce naštvaní dáváme po půlce, zapíjíme to zbytkem vody, a bez nervů využíváme místních služeb (WC, Wifi). Chvíli to vypadalo, že tam zůstaneme do konce dne, protože na jednom z mramorových stolů se dobře leželo, ale čas byl neuprosný. Berem bagáž na ramena a dalším cílem, bylo dorazit zpět k východnímu pobřeží, komedianti!  

Takže stačilo dojet k odbočce před Dongli, projet to a bylo by vyhráno. Znělo to jako jednoduchý úkol, ale nebyl, dálších pár hodin na skůtru udělal svoje. A jedem do Dongli, mača prostě. Ptáme se místních, kde vůbec jsme. Paní ukazuje, že to byla solidní zajížďka asi půl hodiny, ale když se to vezme, že zbývalo hodina do setmění, neznělo příliš fajn. Zadriftujem a honem do toho průsmyku!!! Jako správní turisti se nezatěžujeme tím, že bychom tam nemuseli natankovat, načepovat vodu nebo něco podobného. Byl před náma cíl a ten nám zaslepil náše rozumné uvažování. Takže, ten západ se blížil, a co nás nenapadlo, asi 15 minut se fotit s horama a s luxusně vypadájícími sceneriémi. Dáváme panáka na zahřatí, protože nebylo těch 30 ve stínu, jak jsme byli zvyklý ale něco kolem 25 :D. Sprostá výlmulva nic víc. Při průjezdu míjíme jednu vesnici, kde se konaly tradiční slavnosti, a vůbec nás nenapdlo, že je to poslední známka civilizace na další hodinu. Na mapě to vypadalo na kousek, a říkáme si to je na půl hodiny, více určitě ne :D, ta naivita se divím, že nás nezabila, protože mnoho lidí nám říkalo, ať si dáváme pozor na padající kameny a obecně, že cestování na skůtru je celkem nebezpečná věc. Každý takový komentář jsem brali s humorem, aby ne, jinak bychom nevyjeli nikdy. a když už, tak možná vlakem. 

Při projíždění zhodnocujem, že tato cesta je přímo taková jakou bychom si přáli celou cestu, klídek, uzká silnice, všude prales, pralesní zvěř, sem tam propadnutá cesta vlivem padajícího kamení, sesuvem půdy apod. Dokonce po setmení bylo nám dopřáno potkat nějakého tvora, vůbec nevíme co to bylo, ale mále jsem se připosrali, protože naše dálkače nebyly jak bavoráku, a o brzdách ani nemusím mluvit, do toho všeho nám docházel benzín a nálada nebyla vůbec nejlepší. Úvaha o přespání v této části Taiwanu nebyla příliš příjemná. Sice máme stan, houpací síť, moskytyéru ale podmínky nasvědčovaly tomu, že by tu mohli žít nějaká nepřátelská monstra, bojím bojím :D. V době, kdy vidíme první světla si říkáme, Jo jsem zachráněni, ale houby, cesta byla nekonečná, a žádná benzínka, ani 7/11 v dohlednu. A ejhle, zastavujem a díky naší řeči tělem, za což bychom měli dostat nějakou odměnu, dostáváme tip na 7/11 díky Bože.

Cedule byla na obzoru a jakmile se dostáváme na půdu 7/11 se nám dostávám úleva, jako jsem dlouho nezažili. O jídlo nebyla nouze,  o panáka za odměnu taky ne, Taiwan se vším všudy nás přivítal zpět!

Po asi hodině, začínáme řešit další problém, ubytko, reps. místo pro kempink. Další skoro nemožný úkol, protože si nevidíme ani na nos, ale tento en nám bylo přáno a po pravé straně vidíme, co ik nepředstavitelného KEMP ! Ou, už to vypadalo, že budem slavit, ale místo majitele nás přivitali psi :D. A žádné ťuťu ňuňu nebylo, spíš to mi připomínaly hyjeny :D. Navrhujem, tak to tu zakempíme, a pokud nikdo nepřijede, nenapádně se odpližíme, a zmizíme. Geniální plán měl jednu vadu. Nějací pajtaši, kteří mimochodem uměli jenom čínsky, kdo by to byl řek, na Taiwanu, že? Volají borcovi, že tu chcou stanovat. Na druhou stranu jsem se zpřátelili s domorodcama, a PéŤa vyjednal exkluzivní cenu něco kolem 2 kil, místo litru to jde. Asi se hodně díval na film Vyjednavač, nebo nevím, bo tohle mě ve škole neučili. Naší známí se snaží s náma komunikovat, ale nezbývá jim nic jiného, než používat Google Translator, to byl fakt gól, ale jsme tak unavení, že ani smát sme se nemohli, proto radši něco vypijem a po sprše a nějakém sneku jdem chrápat, s velkým očekáváním co nás čeká až výjde opět slunce

image

Text
Photo
Quote
Link
Chat
Audio
Video