The 4th of July - povídka o největším americkém svátku a debilech

image


        
K některým kulturám musíme přistupovat opatrně, s pokorou. Nemůžeme ji ze své perspektivy odsuzovat za nepochopitelné tančení dupáka kolem ohně, neholení si podpaží nebo strkání keramických talířů do spodního rtu. 

        Američané milují své svátky a pro každou takovou příležitost tematicky upravují svá obydlí. Umístění světýlek, loso-sobů a svíticích stromečků se považuje za nutnou součást Vánoc. Velikonoce mají zas své zajíčky a vajíčka vysící ze střechy. V každém případě tu platí pravidlo čím víc, tím líp. Neozdobený barák vybočuje z řady, majitel domu jakbysmet. 
        Na Den nezávislosti opakují Američané každoroční rituál společného upálení střídmého vkusu a umístění hvězd a pruhů na jakýkoli možný prostor. Domy, auta, trička, klobouky, brýle, vlasy, na psy, kočky, kostely. Někdy si schválně spouštějí kalhoty, aby bylo vidět americké spodní prádlo - trenky, boxerky, tanga - nacpat motiv vlajky na tak malý prostor, jaký poskytují právě tanga, může být dost obtížné, nikoli však nemožné. Horizontální část tvoří barevné, červeno-bílé proužky, vertikální část pak hvězdičky. Jeden se může jednoduše dopátrat, kde asi takové hvězdičky končí. 
        
        Jedu do práce, protože na největší americký svátek, musí mít cizinci jako já nezákonou dvanáctihodinovou šichtu. Mám mírné zpoždění, které způsobilo několik faktorů. Za prvé milý postarší sousedský pár, co mi představoval svých šest na vlas stejných usměvavých vnoučat s rovnátky, za druhé absolutně nestoudně nevychovaný, rozmazlený a obtloustlý harant, co pro jednou přijel navštívit svého otce - našeho hodneho spolubydlícího. Žena - matka haranta - se s otcem dítěte rozešla.  Náš spolubydlící má teď kvůli vzdělání svého syna dvě fulltime práce, spí necelých 5 hodin denně a těší se, až za ním bývalá rodina přijede do slunného Huntington Beach. Dítě se tak může na celé dny zavřít do obýváku, čumět na bednu, hrát videohry a žrát. Co jiného by takové dítě u moře dělalo. Zatímco syn vládne ovladačem, jeho matka si stěžuje na to, že se jí nelíbí koupelna, gauč není dost velkej, jsou tu nějaký dlouhý blond vlasy, ty dvě holky z Česka tu zabírají místo a navíc používají pračku (problém!). Společně matka se synem tvoří tandem, díky kterému se ráno nevyspíte, koupelnu nevyužijete a nenajíte se. Zatímco žena - matka haranta - připravuje obrovskou americkou snídani, my vyjídáme zbytky cereálií, naše zcela poslední jídlo. Mléko už nám došlo. Že by nám matka haranta nabídla ze svého přetékajícího stolu, je vyloučeno. 
        Po bezútěšném boji o koupelnu, ve kterém jsem vyhrála jen dostatek času na to si vyčistit zuby, vyjíždím na kole do práce a až na ulici pochopím skutečnou podstatu amerického Dne nezávislosti - lidi naprosto, ale naprosto všude. Malinko mi to připomnělo, když jsem byla Barceloně přítomna největší demonstraci za nezávislost Katalánska, Staromák o prázdninách, Staromák o Vánocích nebo Staromák při MS v hokeji. 

image

        Po hlavní pobřežní ulici se nedalo projít natož projet. Přísně zorganizovaný průvod tvoří bubnující, na trubky hrající a tančící studenti. Okolí mává vlaječkami. Podobně si představuji komoušský prvmájový průvod.
        Mé předcházející smýšlení o kaliforských krásných lidech vzalo za své. Zřejmě jsou “krásní” jen ti, co jsou vidět venku za nesvátečních časů. Jenomže na 4. července vylézají všichni doposud zalezlí Amíci, kteří při své neskutečné obezitě blokují mou cestu. Prorážení se davem se stává bojem o holý život mezi kinklajícími se balvany. Když by na vás spadli, patrně vás rozšmelcují. 
        V práci na mě čeká postarší Ir bez zubů, kterému nerozumím ani slovo. Tak kývám, že rozumím, směju se a čekám na slova “Fuckin’ Bruges”, aby se splnily moje představy o Irech. 
        Ir odešel, běhám celý den sem a tam. Pronájem surfů, kol, vozíků, prodej hot dogů a podobných humusů. Rozptýlení mi na chvíli poskytl mladík z Utahu, co mě trochu vyděsil, protože na mě začal mluvit slovensky. Dělal dva roky misionáře církve Ježíše Krista v Bratislavě. Ohromená naslouchám lámané, ale plynulé slovenštině a čumim jak vyoraná myš. Dozvěděla jsem se, že zásadní rozdíl mezi církví Ježíše Krista a jakoukoli jinou křesťanskou církví je v tom, že se považuje za tu jedinou čistou a pravou (tak to každopádně, jako ostatně jakákoli jiná církev). Misionářství = dva roky přesvědčování lidí na ulici o pravdivosti své víry a žádný ženský. 
        Amíci jsou zváštní lidé, třetí den v práci mě například oslovila paní s tím, že její zmrzlina je prostě špatná a chce vrátit peníze. Problém spočíval v tom, že ji její zmrzlina Icee pops (podobná našemu Calipu) nešla vylačit z papírové tuby. Vysvětlila jsem paní, že musí počkat, až zmrzlina malinko roztaje a led se odlepí od papíru. Ach-můj-Bože. 
        Asi v sedm hodin se zastavím a vidim, že zmizel jeden čtyřkolový vozík. Tenhle vozík na šlapání se žlutou stříškou stojí 4 tisíce dolarů. Zodpovědnost za tenhle debilní čtyřkolový vozík z debilní stříškou a ještě debilnějším volantem mám v práci já. Protočily se mi bulvy. 
        
        Moje zaměstnavatelka je opravdu velká kráva, co řídí asi 8 obchodů stejného lehce humusoidního charakteru. Spolu s ostatními brigádníky jí přezdíváme Asian Dictator. Já jí říkám Mao, ale nechytlo se to. Přezdívka je to lehce nekorektní, protože bychom ji za její chování mohli nazvat jménem jakéhokoli diktátora. Asijské přízvisko jsme  ale zvolili čistě kvůli jejím vnějším znakům (případným asijským čtenářům se tedy omlouvám. Klidně bychom jí mohli řikat Führer). Vyplácí pod minimální mzdu, neumí pořádně anglicky, jedná s náma jak s onucí a povídá nám, že nás pošle zpět do naší země, pokud jí nebudeme poslouchat. Kráva je ve výsledku slabý slovo, v mluveném projevu používám jiné. Na jedinou mou zprávu o ukradeném vozíku neodpověděla, telefon nezvedla, jen napsala, ať zavolám nějakému cápkovi, co mi stejně nebral telefon.         
        Panika jak blázen. Všechno jsem naházela do obchodu, zamkla, sedla na kolo a vyjela hledat loupežníka. Můj předpoklad, že mám šanci najít tu blbou věc, byl následovný: 

a) Vozítko je těžké jako kráva. Kdyby to někdo chtěl skutečně ukrást, musel by to mít promyšlené. Někde na parkovišti by na něj musela čekat dodávka s nějakou nájezdní plošinou. 
b) Vozítko je úplně k ničemu, blbě se na tom jezdí, pomalu a velmi těžko se to ovládá. Dobré tak maximálně na hodinovou prjížďku po cyklostezce u pláže - a to ještě pro blbečky. 
c) Pravděpodobnost, že někdo celý den čeká, až nebudu dávat pozor, nikdo se nebude dívat a vedle bude připravená dodávka, byla prostě mizivá.

        Zažrala jsem se tedy do představy, že banda ožralých zhůvěřilých hovad si teď vzala muj vozík, haha hrozná bžunda, pak ho někde nechají a pujdou si po svých zpět do svých smutných životů. V mé hlavě totiž všechny stihne Boží trest a postihne je osud Theona Greyjoye. 

        4. červenec, hlava na hlavě na všech frontách. Nejdřív jsem jela až úplně na konec stezky směrem k periferii města, projíždějíc parkoviště a zákoutí. Nikde nic. Vrátila jsem se tedy, projela kolem svého obchodu vstříc centru města. Jet nešlo, všude lidé kempovali na silnicích a trávnících mezi všudypřítonými veverkami. Na rozkládacích židlích si dělali rodinné pikniky. Čekali totiž na ohňostroj, který měl odstartovat asi v devět hodin. Šlapala jsem jak o závod, odrážela muže, ženy, psy i děti, už byla tma a já skoro nic neviděla.
        Moje hledání mi připomnělo tátovu příhodu, kdy se vracel za mlada na kole z hospody a po cestě to kolo ztratil. V Krčáku pak všude vylepil cedulky: “Smutný cyklista hledá své kolo…” Pamatuji si, že mu na to tehdá někdo napsal: “Milý cyklisto, po světě se dá chodit i pěšky…” Kéž by tohle napadlo i ty dementy, co mi ukradli vozík. 
        Když jsem byla na kopci nad mořem, vybuchl první ohňostroj a lidé kolem začali zpívat americkou hymnu. Tak jsem se zastavila na kopci a koukala se na ty světýlka nad mořem a přemýšlela, jak bych chtěla maminku, jak bych jí chtěla zavolat a poprosit o radu. Jak bych se zase chtěla jednoduše přiznat k vlastní tuposti, která už tolikrát vyplula na povrch. Zavolala bych stejně jako kdysi, že jsem mámě nabourala auto, nebo že jsem si bez dovolení vypůjčila sestry šaty a pak je  propálila žehličkou, že jsem si umyla vlasy opalovacím mlíkem nebo že jsem udělala omylem díru do zdi.

image

Klasika

        Stojím tam a říkám si, jak je nahovno být přes půl světa daleko od všech, co znám a mám ráda. Vzpomínám na opileckého dědu, šílenou rodinu a přitloublý kamarády, co by se mi nejdřív deset minut smáli, než by ze sebe vysoukali větu a pak šli hrát lolko.  
Chce se mi brečet a je mi neskutečná kosa. Pak vyjedu pokračovat ve svém honu na dementy. Padla tma a přibývalo potácejících se lidí. Ohňostroj skončil a jako mávnutím kouzelného proutku se celý americký dav sborem zvedl a zamířil domů. Dostat se přes ně bylo skoro nemožné, nikde jsem nic neviděla. Ač všichni barevně blikali (domy, kola, lidi, policejní auta), žádné pořádné osvětlení tam nebylo. Potřebovala jsem se obléct a potřebovala jsem svoji čelovku, za kterou se mi tady všichni smějí.
        Dojela jsem domu, rodinka s matkou haranta a harantem byla zase uvnitř a všichni čuměli na nějakou kreslenou kravinu. Bez vysvětlení jsem jen vzala bundu, na hlavu si dala čelovku a vypravila se zopakovat svoji trasu. Během hodiny se pláže a stezky vyprázdnily a já tak mohla zběsile jezdit sem a tam jak trubka. Nohy mě bolely tak, že jsem myslela, že budu šlapat rukama. Světlo z čelovky sláblo a já tak nějak rezignovaně přemýšlela o scénářích možných postupů. Nejčastěji se mi objevoval ten, kdy plivu asijské mrše do obličeje.
        V bláznivé naději jsem se vypravila po úzké cestičce až k moři, kudy jsem před tím nejelela. Vedle záchodů stál ukradený vozík.         
        Nevím, co jsem čekala, asi obří nápis s omluvou a přilepenou láhví šáňa. Nic tam nebylo. Byla skoro půlnoc, po pláži si to drandili policisté na čtyřkolkách. Dostala jsem pokyn posečkat, že tam za mnou z práce někdo přijede mi s tím vozíkem pomoci. Po chvíli u mě zastavili čtyři policajti a svítili na mě z reflektorů čtyřkolek, což jsem jim mírně oplácela svou slabou čelovkou. Ptali se mě, co tam dělám a zda-li můžou pomoci. Já uplně blbá, žijící v naivní představě, že mi skutečně už někdo jede pomoc, jsem jejich nabídku odmítla. Policisté si to odrandili pryč na svých čtyřkolových strojích. Stejné máme na táboře, můžete na tom sice vypadat drsně, ale dokáže to řídit šestileté dítě. 
        Po hodině mi došla zpráva, že si mám nandat kolo na vozík a odšlapat to do několik mil vzdáleného obchodu. Se svým kolem na klíně jsem tuhle neskutečně těžkou pitomost dokázala posouvat šnečím tempem a cestu jsem si v hlavě vypočítala tak na 4 hodiny. Paráda. Po další hodině jsem dostala křeč do lýtka a nohy mi daly definitivně sbohem. Nikde nikdo krom nějakých mladíků, kteří za mnou přiběhli a chtěli si plácat Hi-4 - což bylo plácnutí si čtyřmi prsty na počest Dne nezávisloti. Pochopení čtyř-prstového pozdravu mi trvalo dlouho. Oblečení byli všichni jako Strýček Sam a volali za mnou: “Happy 4th!!” (i když technicky už bylo pátého). Ti kluci by mi v tu chvili bývali byli platní asi jako mrtvýmu zimník. Došlapala jsem do půlky, nasraná zaměstnavatelka nakonec za mnou někoho poslala. Dodnes mi to neodpustila a na týden mě vyhodila z práce. 

        Naprosto zberchaná na svém kole šlapu domu, protentokrát už zcela sama v širokém okolí. Zavrávorám na přechodu, asi z únavy. Najednou vedle mě zastaví policejní auto. To už je fakt moc, nemám s sebou ani blbej pas. 

"Are you that drunk?" 
“No, I am that tired..”

“Go home” 

Když Kalifornie, tak Mustang!

V únoru jsem se poprvé v životě vydal do Silicon Valley a od počátku jsem měl jasno - půjčím si nějakou “ameriku” se stahovací střechou. Protože tak je to prostě správně. Jasnou volbou se stal Ford Mustang. V každé velké půjčovně jich mají mraky, neboť úplně stejně přemýšlí i spousta dalších turistů, a je to fakt levné, což asi nepřekvapí nikoho, kdo se v autech trochu vyzná. Z našeho pohledu je to totiž parádní stylová kára, ale po americku postavená (tedy dost lacině). A z půjčovny pochopitelně nedostanete nic lepšího než základní holátko.

Přestože jsem tedy přesně věděl, do čeho jdu, nebo možná právě proto, nadšení bylo absolutní. Vyfasoval jsem krásný černý kousek, navíc úplně nový, na tachometru bylo jen 5 tisíc mil. Už při nasednutí mi v žaludku poprvé zaškubalo živočišnou radostí a škubat nepřestalo celý den - první otočení klíčkem, první stažení střechy, první pořádné dupnutí na plyn…

image

Záhy jsem nabral kamaráda a kamarádku a vyrazili jsme po silnici číslo jedna ze San Franciska do Santa Cruz. Ten zážitek se dá popsat jediným možným slovem. Nirvána. Široká poloprázdná silnice, kde se předpisy zas tolik nehrotí, zářící slunce a modré nebe nad hlavou, po pravé ruce hřmící nádhera oceánu, po levé zelené kalifornské kopečky a v rádiu oldies hity na plné pecky. Můžu vám odpřísáhnout, že za celý dosavadní život jsem za volantem nic podobného nezažil. Tohle byla meditace při plném vědomí.

image

Když si člověk nenechá zkazit vkus supersporty, které vidí všude na internetu, může být i takovéhle auto s obyčejným šestiválcem, měkkým podvozkem a líným automatem řidičský zážitek. Obzvlášť ve srovnání s naší domovinou, kde naprostou většinu vozidel pohání zoufale nudné čtyřválcové diesly. Se staženou střechou stejně nemůžete jet moc rychle, protože pokud někdo sedí vzadu, buď vám brzo onemocní, nebo uletí.

image

Že je atmosféra a hezká silnice důležitější než rozměr pneumatik nebo značka pružin se nám potvrdilo, když jsme zabloudili na zakroucenou horskou silničku, kde kromě několika cyklistů nebylo živé duše. Za normálních okolností je neobratný Mustang přesně tím autem, které na takové cestě nechcete. Ale jakmile je nádherně, vzduchem se nese Johann Strauss a auto do rytmu elegantně tančí zatáčkami, zajímá vás jenom to, aby tenhle okamžik pokud možno nikdy neskončil.

image

Když se pak v údolí otevřela dlouhá opuštěná rovina, byla konečně také příležitost nechat motor pořádně zaburácet. Ve chvíli, kdy jinak hodně necitlivá převodovka ve “sportovním” režimu pochopila, že teď se už ale opravdu jede na plný koule, začala se z výfuků linout úplně jiná symfonie. O nic méně nádherná, burácivá, taková, ze které příjemně mrazí v zádech. Auto s až nečekanou vervou vyrazilo kupředu, jak jen mu omezovač otáček dovolil, pak přeřadilo a znovu nás plnou parou nakoplo do zad…

image

Upřímně můžu říct, že jsem se sice těšil domů na manuální převodovku, ale auto jsem vracel se slzou v oku (byť to možná bylo zčásti i kvůli mastné ranní pokutě za parkování). V té správné zemi, na správné silnici a se správnými lidmi je i obyčejný Ford Mustang autem snů.

Utánajártunk, hogy miért kaptunk állott túróscsuszát Badacsonyban. Egész sokan dolgoznak már a gagyi kiirtásán, velük szedtük össze a lehetséges megoldásokat.

Ezen megint felbasztam magam, mert hát na. Döntsük már el, mit akarunk, és nem árt ehhez figyelembe venni az adottságokat, az adottságok meg azok, hogy a Balatonra eljutni és ott nyaralni szinte kábé ugyanannyi, mint Európa legbulisabb és/vagy legérdekesebb helyein, és ha Kaliforniától Japánig lehet 10 dollárért frisset, normálisat, jóízűt (nyilván nem Michelin-csillagosat) enni, akkor ugyanez nemcsak a büdöslángos-menüért sok, de egy minden szempontból normális helyen sem kérhetnek ennél többet, hiszen nincs olyan plusz Barcelonához vagy Tokióhoz képest, ami ezt indokolná, ugye.

Namost lehet mondani, hogy legyen stratégia, meg összefogás, meg kutyafaszázás, de döntsék már el, mi is akar lenni a Balaton, egy kellemes hely a Budapest-Hegyeshalom-Pécs körön belül élő, nemzetközi szinten másod- és harmadosztályú fizetőképességű magyar közönségnek (beleértve a magyar hipsztereket, akik ilyenkor kicsit elfelejtik, hogy a Balaton Sound prémiumsága is relatív), vagy bármilyen szinten is jegyzett akar lenni nemzetközileg, utóbbi esetben olyan pénzt és tudást kell beletenni, ami itthon biztosan nem áll rendelkezésre.

(Egyszer a Tóta írta, hogy muszáj a dolgokat úgy nézni, ahogy a felettük átrepülő üzletembernek látszanak, na röviden ez a szemlélet hiányzik.)

még nincs vége... :) / its not over, yet.. :)

Elnézést, hogy ennyire el tűntem..de ezt az elmúlt egy hetet nem lehetett netezéssel tölteni. Aki teheti egyszer mindenképp látogasson el Kaliforniába, és a Grand Canyonba.. abszolút megéri! Sőt, a nyári táboros programosoknak azt is merem mondani, hogy KÖTELEZŐ!! A rengeteg helyszínt, amit eddig képeken és videókon láthattam most megelevenedett előttem. Nem tudom szavakba önteni mit éreztem, szinte még most sem fogom fel, hogy ezek mind megtörténtek velem.
És nehogy azt higyjétek, hogy ezeknek a túráknak az ára a csillagos eget veri. Nincs ingyen, de ha lemondasz némi komfortról több pénzt tudsz megtakarítani. A tábori munka alatt úgyis sokan megtapasztaljátok milyen az, amikor nincs meg mindened. (Bár mondjuk rám ez annyira nem vonatkozik, mert én egy nagyon jól felszerelt táborban laktam.) Ezután az utazások alatt, már teljesen mindegy lesz mit eszel, hol alszol, van-e WiFi. 
Az én túrám a következő állomásokból állt: Charleston, San Francisco, Los Angeles, Las Vegas, Grand Canyon.. és most következik: New York. 
Charlestonról már írtam az előző bejegyzésben, szóval jöjjön a nyugati part.
/I’m so sorry for the disappearing, but this week i couldnt spend with internet.. Who can afford it.. Anyway you will go to the California, and anext CCUSA application, it’s required! Lot of place what i saw in pictures and videos, now, i saw in the real life. I cant find word what I felt, as good as i cant believe this happened with me. 
And dont think these tour was expensive. Its not free, but if you give up some plus comfort you will save more money. By the way, during the camplife you will learn to life what a feeling when you dont have everything. After the camp you wont care what you’ll eat, where you’ll sleep, and you have got wifi connection. 
My tour consist of these city: Charleston, San Francisco, Los Angeles, Las Vegas (Grand Canyon) and the next will be New York. 
I wrote about Charleston the last one post, now i continue with the west coast. /

San Francisco:
Igaz elég rövid időt töltöttem ebben a gyönyörű városban, de abszolút a nagy szerelmem lett, Budapest után. A szállásomat couchsurfinggel oldottam meg, egy nagyon jófej, laza amerikai srácnál laktam, akinek ráadásul voltak magyar felmenői. Szóval volt miről beszélgetni, kényelmes volt a kanapé is, fürdeni is tudtam..és a legjobb, hogy az ÓCEÁN mellett volt a szállás.. elképesztő. /I spent a very short time in thi beautiful city, but it became my big love after Budapest. The accomodation i solved with couchsurfing, I met a handsome, funny american boy, whom I stayed one night. Over and above, he had relations from Hungary. So we could speak a lot, the couch was very comfortable, i could take a shower, and the best: the accomodation was near the ocean!!! it was amazing!/

image

image


Mivel a 7 órás repülés, és az azt követő péntek délutáni belvárosi utazgatás minden erőmet elvette, így csak a lakásban maradtunk beszélgetni. Szombaton ébredést követően, elmentem reggelit venni magunknak, majd vásárlás után gyönyörködtem az óceánban. Majdnem sírtam az örömtől, hogy ott volt előttem a gyönyörű Csendes óceán, ami nem éppen volt csendes.. de azt kell, hogy mondjam ez a szakasz még borús időben is gyönyörű. Aztán visszatértem Scotthoz, beszélgettünk kicsit majd nyakunkba vettük a várost.. vagyis inkább a Golden Gate Bridget. Végig sétáltunk a hídról elnevezett parkon, megnéztük a város egyik legelőkelőbb negyedét, a Presidiot, újból egy kis óceánpart, majd a BRIDGE. Ezt is tegye mindenki a ‘must see’ listára.. 
/I was so tired Because of the 7hours flying, and the follow up friday afternoon travel in the downtown.. So we stayed at the flat, and we talked. In Saturday after wakeup i went to the store, i bought something for the breakfast, and after i visit the ocean.. Almost i started crying, when i saw the pacific ocean.. this part of San Francisco it so beautiful in cloudy weather. After that i returned the flat, we talked a bit with Scott, and after we started the sightseeing.. or rather just Golden Gate Bridge. We walk through Golden Gate Park, we visited the Presidio, after we walked near the ocean, and finally we arrive at the BRIDGE <3. You have to put your ‘must see’ list./

image


Nagy az öröm, hogy végre “élőben” is megcsodálhatom a Csendes óceánt. / I was very happy, finally i see the pacific ocean in live./

image

Pálmafa.. kihagyhatatlan eleme Kaliforniának. :) / Palm-tree.. this is basic element to Cali./

A nagy séta közben, teljesen véletlenül megtaláltuk Robin Williams egykori házát is.. rengeteg virágot, kedves üzenetet hagytak ott a rajongók. Természetesen itt is sikerült valakivel összebarátkoznunk, aki ismeri Magyarországot és járt is már ott. 3 hónap távollét után nagyon jól esik, ha több olyan emberrel is összetalálkozol akivel tudsz beszélgetni az otthonodról. Én eddig egyébként csak kellemesen csalódtam, nagyon sokan képben vannak Magyarországgal kapcsolatban. /During the long walk, we found totally random Robin Williams’s ex-house.. The fans left a lot of flowers and kind messages. Of course we met someone, who know Hungary and he was there. After 3 months absence it was good for me,that i met some people, whom you can speak about your country. Until now, Sight for sore eyes for me that lot of people know Hungary./ 

image

image

Az egyik legszebb iskolabejárat amit valaha láttam. Azt tudnotok kell, hogy itt az USA-ban nagyon odafigyelnek az iskolák kinézetére, designjára..vagyis amiket eddig találkoztam azok mind igényesek és szépek. / This is the one of the beautiful school entrance, what i’ve ever seen.. Good to know, in the States they deal with the appearance of the schools.. or what i saw, these are nice and demanding./

image

Már majdnem ott vagyunk… csak vicceltem. :D / We’re almost arrive..just kiddiiiiiing. :D 

image

Ahj..még olyan messze vagy? Természetesen voltam olyan OKOS, hogy a homokos tengerpartra felvettem az új converse tornacipőmet..miért ne? Mentségemre legyen szólva, nem gondoltam volna, hogy a homokos tengerparton fogunk sétálgatni, de megérte és convi is túlélte. 
/ Ohh no.. are you far away? I was so smart, and i wore my new converse for the sandy beach.. why not? in excuse of mine, i wouldn’t have to thought, we walked on the beach… but it was worth it, and convi is survived. /

image



Nem bántam meg, hogy nem mentünk el a belvárosba, mert a szokásos metropolitan style helyett, rengeteg gyönyörű és egyedi házakat láthattunk. Ezért szeretem annyira Friscot, mert annyira különbözik a többi nagyvárostól, és igazából bárki bele tud szeretni pillanatok alatt. /I didn’t regret that we didnt go in the downtown, because i saw a lot of beautiful and unique houses instead of metropolitan style. Why I love San Francisco, because it diverge from other capital city, actually anyone fall in love with it in no time. /  

image

A rapid városnézés után megabus-szal indultunk tovább Los Angelesbe. Azon kívül, hogy sok helyem nem volt az alvásra, teljesen megvagyok elégedve.. 28$ért emeletes busszal utaztunk, volt wifi, konnektor.. ami egy ilyen hosszú útnál sokat tud segíteni. Ha ügyesek vagytok, akkor még kevesebbért is lehet foglalni jegyet. További információért kattintsatok ide: http://us.megabus.com 
/After the quick sightseeing we kept going our trip to Los Angeles with megabus company. Saving that, i hadnt got enough room for the sleep, i’m completely satisfied with the megabus. For 28$ we travel with double decker, there was WIFI, power-outlet.. it helps a lot such a long trip. If you are smart, you can book even cheaper. More information click here: 
http://us.megabus.com 

A következő posztomban LA-ről és Vegasról fogok beszámolni. és tudjátok, 
Még visszatérek.. ;) 
/My next post I will report from LA and Las Vegas.. and you know.. 
I’ll return.. ;)/

 

Zpátky do minulosti: z Purdue do San Franciska tam a zpět

Tak konečně nadešel čas na první druhý příspěvek z Kalifornie…po dvou ups vlastně uz třech měsících strávených prací :-)
Ale zpátky do minulosti - na Purdue jsem zamkl kancelář a odletěl přes Chicago přímo na SFO (San Francisco airport).
Do Chicaga jsem musel autobusem, ale byla to “pohodová” cesta - jel jsem sám, protože to byl den po Díkuvzdáni a to samozřejme jsou všichni doma.
Výjezd z Purdue byl úžasný, protože na sever od Purdue se táhly nekonečné roviny poseté větrnými elektrárnami - byly jich stovky, v podstatě po hodinu cesty obklopovaly obě dvě strany dálnice kam až oko dohlédlo.
K tomu docela dost foukalo (autobusák měl co dělat, aby udržel autobus na silnici), tak se všechny otáčely v jednom rytmu. Prostě wow…

Po příletu jsem zavolal Janovi, že už jsem na SFO - nabídl mi, že mě vyzvedne, ale já už měl  naplánovanou cestou BARTem (metro) a Caltrainem (vlak spojující San Francisco a  San Jose). Bohužel jsem, ale přehlédl, že v den příletu platil speciální jízdní řád (samozřejmě kvůli díkuvzdání), takže mě stejně nakonec musel Jan vyzvednout. Cestou na hotel mi aspoň ukázal centrum Palo Alta (University ave) a Stanford (včetně Gates 3, kde mám přechodnou kancelář) a centrum Mountain View (Castro Street).

image

Nakonec mě hodil na hotel-motel, co mi doporučila  Laurén - na recepci při checkinu mi obsluha začala tvrdit, že to zná v okolí Opavy a Krnova. Nakonec se z chlapa vyklubal Polák, co žil (jeho sestra tam stále žije) co by kamenem dohodil od hranic z ČR kousek od Krnova…
Svět je prostě malý.


Pak začlo opět administrativní kolečko - Stanford, klíče od officu, Mountain View, další klíče, … to jsem ještě ale nevědel, že mě brzo čeká další cesta.

Po týdnu mi došel mail z Homeland Security - že jim nesedí údaje a že se mam v rámci 5 dní dostavit do jejich kanceláře, jinak moje víza budou okamžitě ukončeny. No, viděsilo to nejen mě, tak jsem si zabookoval letenku hned na dalši noc a po týdnu v Kalifornii jsem musel zpátky přes Chicago, Indianapolis na Purdue (říkají tomu red-eye let - je levnější, ale letí se přes noc).
Samozřejme, že to nebylo tak žhavé, jak bylo v mailu napsáno - poučili mě akorát, jaké mám možnosti, práva, a že musím co nejdříve zavolat na Homeland security oficiální linku (nechápu proč to nezmínili v mailu a chtěli osobní navštěvu…), kde jsem ve výsledku akorát zopakoval všechna možná čísla (pas, vízum, datum narození, …) a mohl jsem letět zpátky. Takže trochu vzrůšo na začátek.

Ők lettek a 2014-es MTV VMA győztesei

Ők lettek a 2014-es MTV VMA győztesei

Hétfő hajnalban adták át az idei MTV VMA legjobb klipeknek járó díjait Kaliforniában. A gála most is számos meglepetést tartogatott, miközben a zenei élet sztárjai ünnepeltek az év egyik legrangosabb rendezvényén. Az Év videójáért járó elismerést Miley Cyrus kapta Wrecking Ball című dalának klipjéért, Beyoncé pedig a gála abszolút nyerteseként négy díjat is hazavihetett. A tovább gomb után…

View On WordPress

Shpallet gjendja e emergjencës në Kaliforni

Shpallet gjendja e emergjencës në Kaliforni

Shumica e dëmeve nga tërmeti me magnitudë 6.0 ballë që ra para se të gdhihej e djela janë përqëndruar në qytetin piktoresk të Napas

Zëri i Amerikës
Guvernatori i Kalifornisë Jerry Brown deklaroi gjendjen e emergjencës në pjesën veriore të shtetit, pas tronditjes nga tërmeti më i madh që trondit zonën e Gjirit të San Franciskos në 25 vjet, duke plagosur dhjetëra vetë, duke dëmtuar ndërtesa…

View On WordPress

Text
Photo
Quote
Link
Chat
Audio
Video